PREMIÉRA: již v bytovém divadle

HRAJÍ: skoro celý soubor

PŘEKLAD: Jiří Konůpek a Miloš Rotter

REŽIE: Radim Vašinka

 

Skeče H. P. Camiho, výsostně doplněné milostnými horory ze života nerealizovaného chlípníka, barona Rice.

Představení, které jsme nedávno stáhli z repertoáru, protože se nám zdálo, že je hrajeme už moc dlouho. Nahradili jsme je novou sestavou Camiho skečů (Věno osiřelé dívky), abychom záhy zjistili, že naši diváci se zajímají i o ty staré.

A tak čas od času je vidět i Kleštěnec.

 

 

 

Něco z historie

S Camim se seznámil principál ještě v minulém století. Již tehdy ve sklepě: na Malostranském nám. 9, kde měl Orfeus své divadlo. (Později jsme byli odtud vyhnáni a hráli po Praze kde se dalo.) Dnes je tam místo nás Rubín.

Bylo to v roce 1967 možná 68. Na představení k nám chodívali občas tehdy ještě neznámí výtvarníci (Olbram Zoubek, Aleš Veselý, Petr Šmaha, Budil, František Pacík a j.), rád se zastavil Ludvík Vaculík, chodil básník Zogata, Petr Chudožilov, fotit u nás začínal Bohdan Holomíček, fotili i Jaroslav Krejčí, Laco Déczi nejen že u nás hrával, ale chodil i na naše produkce, stejně jako Vlasta Třešňák, opruzoval nás svým věčným opilstvím a žebráním bezdomovec Benýšek, stálými hosty byli redaktoři z Odeonu, zásobující nás četnými dramaturgickými nápady (ne vždy realizovatelnými) – Irena Wenigová, Eva Štrebingerová, Miroslav Žilina, Vlasta Dvořáčková, Alena Hartmannová, cestou z Národního se stavoval pan Macháček, bylo jich mnoho – úplný seznam je někde v archivech StB.

A chodíval i pan Konůpek. Překládal z franštiny. Konečně se vracím k tématu. Tehdy – tedy v tom 67. nebo 68. se vrátil z Paříže (svých snů) a přivezl vzácný úlovek: dramatické texty Pierra-Henri Camiho. To že by pro nás bylo asi jako stvořené. A bylo. Začali jsme Camiho hrát ještě z mokrého rukopisného překladu. Hrajeme ho podnes. I když se na něm vystřídaly skoro generace interpretů.

Tak teď víte, jak to bylo s Camim. Jeho životopis si pak můžete prostudovat v programu představení nebo v zasvěceném úvodu překladatele následníka (pan Konůpek asi v roce 71 zemřel) – Miloše Rottera.

Radim Vašinka

 

 

 

UKÁZKA ZE HRY


H. P. Cami: Žárlivý břichomluvec
(ukázka ze skeče, který neuvádíme)


1.dějství – Domácnost břichomluvcova
(scéna představuje obydlí břichomluvce)


ŽÁRLIVÝ BŘICHOMLUVEC: Tato žena, se kterou jsem se oženil, je hluchoněmá.
BEZPEČNÝ PŘÍTEL: Hluchoněmá?
ŽÁRLIVÝ BŘICHOMLUVEC: Ano. Vybral jsem si hluchoněmou, poněvadž jsem hrozně žárlivý. Její neduživost jí zabraňuje naslouchat galantním návrhům a odpovídat na ně.
BEZPEČNÝ PŘÍTEL:Dobrá myšlenka.
ŽÁRLIVÝ BŘICHOMLUVEC: Pro větší bezpečnost nedovolím žádnému muži proniknout ke mně do bytu. Vy jste výjimkou. Díky vaší příslovečné ošklivosti jste pro mne bezpečným přítelem.
atd.

přeložil Jiří Konůpek