PREMIÉRA: 1. listopadu 2002

HRAJÍ: Irena Hýsková a Daniela Opočenská &Jiří Sládeček, Jitka Žemlová, 
Petra Černohorská, Radim Vašinka, Irena Hýsková, Pavel Urík a Jan Lukeš

REŽIE: Radim Vašinka

Světla a zvuk: Petr-Varan Ústecký


Poslední premiéra Krytového Orfea je vlastně druhou polovinou plánovaného “francouzského večera”, který zahrnoval i premiéru předposlední, čistě obaldiovskou – Katovu oběť a Dusík. Ale výsledný tvar byl nakonec tak časově rozsáhlý, že z toho povstala dvě představení.

Nebožtík je černohumorná hříčka. Potud, pokud o ní nezačneme přespříliš meditovat. Pak se v ní začneme motat tak dokonale, že se v ní nevyznáme – najdeme tolik významů a podtextů, až jde hlava kolem. Což se nám ostatně může přihodit v jakékoli situaci a se vším – jen si zkuste rozebrat třeba jen prostý pozdrav: Dobrý den. A při troše dobré vůle a náležitém vzdělání budete žasnout!

Zůstaňme tedy raději jen u té brilantní hříčky, po vrch naplněné skvělým černým humorem. Nedělejme z toho Maryšu. Dobře radím.

Préverta inscenuje režisér tohoto představení už potřetí Dvakrát tomu tak bylo, když jsme zahajovali v novém divadelním prostředí. Tentokráte přece jen ale o něco později. Hříčka je textem malého Préverta, provokujícího měšťáka v polovině 30. let min. stol. Tehdy hrával s proletářskou skupinou Říjen, pro kterou napsal řadu drobných i delších hříček. V Rouře si vystřelil z tehdy módního freudismu. Ironií osudu je, že dnes můžeme tuto jednoaktovku pomalu brát skoro jako psychologické drama ze současnosti. Drama – pravda – poněkud nevázané. Říkám skoro, protože jiskřivý Prévertův humor tento výklad nepřipustí.

Faktem ovšem je, že náš principál v téhle taškařici tvrdošíjně viděl metaforické zobrazení naší stranické společnosti a název Roura k rouře pasuje neustále nesprávně nahrazoval titulem Jeden za osmnáct, druhý bez dvou za dvacet.

Lid se baví a my to hrajeme rádi.