Plody přemýšlení Kozmy Prutkova


– Chráněnec vrchnosti se někdy pokazí.
– Angličan nemiluje nepolosyrové maso.
– Velice duchaplně podotýká Feuerbach, že zraky zhýralého obuvníka, místo, aby si hleděly šídla, pasou po vývrtce, od čehož jsou potom kuří oka.
– Nebýt barev, všichni bychom byli barvoslepí.
– Povětří je dech a bezvětří zatajený dech přírody.
– Jen v carské službě poznáváš pravdu.
– Štěstí je jako koule, která se přikutálí dnes k prvnímu, zítra k druhému, pozítří k třetímu, potom k čtvrtému, pátému atd., podle počtu a pořadí šťastných lidí.
– Když házíš kamínky do vody, pozoruj kola, jež tvoří; jinak je takové házení prázdná zábava.

 
A jako červená nit se táhne dílem Kozmy Prutkova jeho korunní heslo:
Nikdo neobsáhne neobsáhlé.
Naprosto nikdo neobsáhne neobsáhlé!
Ještě jednou opakuji: nikdo neobsáhne neobsáhlé!

 
A ještě jedna krátká lyrickou báseň:


Vzpomínka na minulost
Jakoby Heine

Bylas mi ty ale děcko!…
Už to bude čtyřicet;
mělas zástěrku jak ze skla,
posteskla sis na korzet.

Škrtil určitě až hrůza!
Pošeptlas mi: „Máš-li cit,
povol mi tu šněrovačku,
chci se kapku proskočit!“

Strašně se mi chvěly ruce…
Ten korzet jsem rozvázal…
Zasmála ses,utekla jsi,
a já v zamyšlení stál.