ZÁVĚR VANČOVA KARLŠTEJNA

Utečme Karle Hynku Otče romantické vlasti
Na hradě stejně jako v podhradí
prý chudé básníky neradi
Hrom zblízka burácí a daleko do Prahy
(básníci nevozí se, veršují kroky svými)
Až zmizí zář klenotnice za námi
změní se suché listí opět v zlato
v paprscích slunce s večerem pijícího
ze studánky pod Svatým Janem

Spěchejme, chlapče, musíš psát
poslední požár kvapem hasne
i nebe, jenž se růžojasné
nad modrými horami míhá
vždyť víš sám


UKÁZKA ZE HRY

(účinkuje mlynář a kněžna z Jiráskovy Lucerny a babička z Babičky Boženy Němcové)
Kněžna: Ale? Tos ty? Kdeže se tu bereš, babičko? Sama v noci?
Babička: Sama, sama... Uletěly mi včeličky, včeličky uletěly. Tak je hledám, že by snad rojem uchytily se ve větvích stromů. Sama, jak se člověku v stáří samoty víc a víc dostává.
Kněžna: Krušná tvá pouť. Krušná a obdivu hodná. A hladu nemáš, muselo se ti vytrávit?
Babička: Ale kdeže. Nežli jsem se na pouť vydala, pojedla jsem brambory a kyselo.
Kněžna: Kyselo? Snad stravu z octa připravenou?
Babička: Kdeže, paní kněžno! Kyselo je hustá polévka připravená z kvásku: chlebové těsto polijeme v hrnečku vlahou vodou a ponecháme po 4 hodiny v teple stát. Čerstvé hříbky nakrájíme a na másle 5 minut nejprvá dusíme, pak vložíme do vařící slané vody na polévku, v ní rozmícháme i připravené těstíčko z hrnečku a stále míchajíce povaříme 15 minut. To je strava chudého lidu v Krkonošských horách celý rok a děkujeme Pánubohu, když o to nouze není, ale bývá často, že se ani otrubů nenajíme.


Karel Hynek Mácha

Darmo však se leká srdce ticha hrobu,
darmo strach zatají dech člověku v prsu,
spatří-li kdy smrti obraz;
stínem jest jen uleknutý! -

Nechť jsem v hrobce tiché, nejsem opuštěný!
S sluncem zajde-li den, sklesne-li noc šerá;
vzejdou hvězdy nebeské,
svítí Lůna i na hroby.

Jen když den zahalen byl v šedivé mraky;
pak černá panuje noc v světě; na hroby
pak ni hvězdy nebeské
nesvítí, ani Lůny zář! -