Poučný výklad z titulní strany našich stránek doplňujeme méně didaktickou částí, drobnými ukázkami scénáře:


Z Prévertových vzpomínek:


Do ulice Jacques-Dullud, tak jako do ulice Louis-Philippe a do všech ulic, zase přichází ráno a já jdu pro mléko a noviny. Není to daleko. Nemusím lézt po schodech ani nahoru, ani dolů. Mám tedy čas a prohlížím si ve výkladu obálku „Malých ilustrovaných novin“. Pokaždé je tu velký barevný obrázek, každý den jiný, a vždycky krvavé zločiny, neštěstí, katastrofy.

Jsou tu žertovné pohlednice pro zasmání, a já je nemám rád, zvlášť jednu, naníž je dechovka žlutých vojáků seřazených jako hudba Republikánské gardy. Místo hlavy mají zadek a tím foukají do trumpet.

Otec, kterému to povídám u bílé kávy, mi říká, že není nic hloupějšího než dělat si legraci z lidského těla.

Otec: Když jsou lidé krásní, tak jsou krásní, muži, ženy, a nezáleží na tom, odkud jsou. Stačí podívat se na sochy.


A vypráví mi o Řecích.


Pak se náhle přeruší a usměje se jako lidé, kteří přišli na dobrou myšlenku:

Otec: A Arabové nebo Turci... Konečně, hned to všechno pochopíš, vylez se mnou na střechu!

A za chvilku už lezeme velmi opatrně na střechu, odkud objevíme v dálce krásný dům, jako v Arábii, a skrze větve nejasně rozeznávám nahého muže a ženu, kteří se tu klidně procházejí jako na ulici.

Otec: „Na mou duši, jsme opravdu uprostřed Tisíce a jedné noci...
Kluk: Ale v Tisíci a jedné noci nejsou nazí …
Otec: Ve tvém vydání, chlapče, ne, ale v jiných, třeba ve vydání doktora Mardruse, které budeš číst později, tam ano. (Říká, když leze dolů, a pak dodává:) Měli jsme štěstí, byli jsme úplně sami. Někdy tam bývá domovnice s přítelkyněmi.

Později jsem se dozvěděl, že to byl opravdu dům doktora Mardruse, který volně, nádherně přeložil jednu z nejkrásnějších knih, jež byly kdy napsány.

- - - - - - -

Nebo, libo-li, kousíček z jedné z Pohádek pro nehodné děti. Třeba z té O pštrosovi:

Pštros:
Á, pan Paleček tě bil, to je zcela nepřípustné. Děti své rodiče nebijí, proč by tedy rodiče měli bít své děti? Ostatně pan Paleček není zrovna moc velký chytrák. Víš, co řekl, když poprvé uviděl pštrosí vejce?

Paleček:
Ne.

Pštros:
Tak abys věděl, řekl: „To by byla báječná omeleta!”

Paleček (zadumaně):
Vzpomínám si, že když poprvé uviděl moře, několik vteřin uvažoval a pak řekl: „To je obrovské umyvadlo, škoda že na něm nejsou mosty.”Všichni se smáli, ale mně bylo do pláče, a tak mě maminka vytahala za ucho a řekla: „Nemůžeš se smát jako ostatní, když otec žertuje?” Já za to nemůžu, ale nemám rád žertování dospělých…

Pštros:
Já také ne. Vyšplhej se mi na hřbet, rodiče už neuvidíš, ale uvidíš kus světa.

Paleček:
Tak dobrá.

- - - - - - -

A dvě z Prévertových básní nakonec, byť dnes poezií dnes přilákáme diváka do hlediště jen stěží (abyste byli překvapeni, tak vybíráme z těch, které v představení nebudou):

Řeka

Tvé mladé prsy zářily v měsíci
ale on hodil
zledovatělý kamínek
studený kámen žárlivosti
na odlesk
tvé krásy
jež v letní nádheře nahá
na řece tančila si.

Nedobytná dívka

Nedobytná dívka nemilovala jsem nikoho na světě
Nemilovala jsem nikoho jenom toho jediného
Kterého jsem milovala
Můj milý milý můj to byl ten co mě přitahoval
Nyní všechno změnila nějaká síla
Byl to on kdo mě přestal milovat
Můj miláček který se přestal o mě zajímat?
Nebo já to byla?
Nevím a kdo si s tím vším poradit má?
Nyní spávám na vlhké slámě lásky
Úplně sama s ostatními sama samotinká zoufalá
Dívka s nedobytnými vrátky rezivé na pantu visí
Dívka co srdce dala
Ach miláčku mrtvý nebo živý
Chci aby ses rozpomněl že kdysi
Se děly divy
Můj miláčku tys mě miloval a já s tebou spala.