OBNOVENÁ PREMIÉRA: 22. ledna 2010

HRAJÍ: Irena Hýsková, Tomáš Rychlý, Jiří A. Sládeček, Štěpán Smolík, Petr Škopek, Kamila Trnková, Moe Binarová, Pavel Urík, Radim Vašinka, Lucie Vašinková, Jana Vodseďálková

SVĚTLA A ZVUK: Petr Škopek | PŘEKLAD: Jiří Konůpek a Miloš Rotter

REŽIE: Radim Vašinka


V nejnovějším vydání našich nejoblíbenějších Camiho skečů vám umožníme setkat se s netušeným světem autorova osobitého humoru, a stát se svědky zkázy zloducha, usilujícího o jediný poklad nevinné hadrářovy dcery (Věno osiřelé dívky), přesvědčíte se o příšerné škodlivosti alkoholu, jež učiní z dítěte vraha otce (Opilcovo dítě), i jaká prasácká dramata se mohou odehrávat v palácích nejvyšších (Dramata v paláci Borgiů), pochopíte, jak je dobré, že Zelená Karkulka není Červená (Zelená Karlulka), uzříte, kterak pravda a láska vítězí nad lží a nenávistí, byť za přispění sedmasedmdesátinásobného znásilnění milovanou bytostí v převleku (Fregolitto) a jaké zrůdě dala vzniknout láska Romea a Julie (Syn Romeův). To vše pak je provázáno neskonale vtipnými, trapnými erotickými historkami sexuálně vyhladovělého smolaře barona Rice, Nově obsazeno, režijně osvěženo! Musíte vidět, abyste popukali!

Skeče, minikomedie plné absurdismu, velkolepých nesmyslů a elegantních slovních hříček. Ch. Chaplin o Camim kdysi řekl, že je „největším humoristou na světě“. Provedení seriózní, nekabaretní, odnaturščikované, takřka operní.

 

HENRI-PIERRE CAMI vyznává krajnost, přehání ve všem, aniž si je čehokoliv vědom. Z toho důvodu se člověk ptá, byl-li si vědom svých skvělých objevů, pro které nenalézáme před ním v literatuře obdoby: ztřeštěný dávno před Morkovou kostí (Pierre Dac), byl surrealistou, aniž o tom věděl a aniž ho surrealisté uznali, průkopník černého humoru, aniž se dočkal takového titulu, komický a šílený jako bratři Marxové – nadšený pro nesmysl nikdy necouvne před žádným bláznovstvím.

Má své oblíbené gagy a postupy: parodie nebo dokonce plagiát teatrální lyriky, vášeň pro úderný kontrast, zvláště mezi konvenčním chováním osob a absurdností jejich reakcí, mezi falešnou noblesou jejich projevů a nejapností, které pronášejí. Miluje bláznivá citoslovce, slovní hříčky a dvojsmysl. Právě proto, že soustavně ignoruje hranice mezi obhroublým žertem a erotikou, svedl rozbouřit i klidnou hladinu posvátných pojmů. Protože se nevyhýbá pastem, je schopen toho nejlepšího, pokud se nějakým zázrakem vyhne nejhoršímu. Miluje dějiny a legendy, používá všech zdrojů fantastiky, pomateného blábolení, černého humoru a realizmu, přivedeného do takových krajností, že už přestává být pravdivý. A především je tu jakási zcela úchylná logika, druhá logika, kterou Cami uplatňuje s matematickou přesností a s obdivuhodnou nenuceností v nejroztodivnějších situacích.

 

Teoreticky není Cami v našich zemích zcela neznám - překlad několika jeho hříček vyšel již za 1. republiky. Prakticky se s ním ale seznámila naše veřejnost až zásluhou překladatele Jiřího Konůpka, který si Camiho texty přivezl v roce 1967 z Paříže. Protože patřil mezi příznivce Orfea, bylo logické, že jsem uvedli Camiho v československé premiéře, ještě před vydáním knižního překladu. A stal se nám láskou na celý život.

Později přeložil další texty člen našeho spolku, Miloš Rotter. Ten pro nás objevil i figurku barona Rice - výstředního smolařského erotomana, většinou nerealizovaného, jehož milostná dobrodružství rozhodně nejsou žádnými romancemi, spíše můžeme mluvit o milostném hororu. V nejlepším případě.

 

Camiho fabule má zhruba toto schéma:

Byl jednou jeden mladý muž, který velice žárlil na svou dívku, ostatně dosti přelétavou. Jednoho dne jí řekl: "Tvé oči se dívají na všechny lidi." I vydloubl jí oči. Potom pravil: "Tvé ruce jsou schopny vábivých gest," a usekl jí obě ruce. Může také promluvit na jiné, pomyslel si a uřízl jí jazyk. Pak jí vytrhal zuby, aby se nemohla usmívat na případné obdivovatele. Nakonec jí uřezal obě nohy. Takhle budu klidnější, říkal si. Pak teprve mohl ponechat bez dozoru dívku, kterou miloval. Je šeredná, myslel si, ale bude jen moje, do smrti. Jednoho dne, když se vrátil domů, ji nenalezl. Unesl ji majitel pouťového panoptika.