PREMIÉRA: 27. května 2009

ÚČINKUJÍ: Radim Vašinka a turecký buben

Pořad má už i svoji historii: začínalo se velkolepě – světla, za interpretem gázovinová revuálka, za níž se příležitostně jemným svitem reflektoru cudně, velice cudně nasvícené tři nahé dívky, představující Mistrovy Múzy, věnčící jej vavřínovým věncem, aby posléze rozverně příležitostně přehopsávaly před onou gázovinou, skryty za cedulí, zakrývající tušené půvaby názvem následujícího oddílu, bylo to krásné, takřka k nevíře a laškovné navíc, vytvářejíce stylovou jednotu s charakterem textů. (To vše dokumentují snímky ve výše zmíněné fotogalerii!)

Čas popošel, jedna z nich odletěla do Ameriky, druhá nechala divadla a třetí zvážila svůj věk a společenskou důstojnost, která nepřipouštěla takovýto umělecký exces jejího zralého ženství. Takže principál osiřel, zůstal sám se svým tureckým bubnem a místo luzných Múz zůstal obklopen prázdnými židlemi, na nichž byly umístěný cedule s názvy autorových životních etap, od téměř dětství až po samotu pozdníhoho, jak on říká, kreténství.

Ale je. Principál. A mladicky znovu buší do svého bubnu, vydávaje se všanc, procházeje se procházkou přežitého. (Tu a tam nějakou tu báseň vyhodil, nějakou i přidal, ale jen minimálně, aby neoslabil sestavu připrvovaného večera z veršů od té doby vzniklých, které hodlá premiérovat začátkem následující sezony pod prozatímním názvem Trapnosti mých let, jak šly za sebou (Ostatky).)

A lid si přichází poslechnout. Někdy je jich 5, 6, někdy i 8. Ale premiéra, tehdy, před lety, byla velkolepá – bylo plno, vedro, hosté se smáli, tleskali, i knihu si kupovali.

Asi to bylo jednou provždy. Ale i tak stojí za to připomenout si to tu a tam nějakým tím pokusem o představení.



Jinošství, mužství, kreténství - co to je?

(Z pojednání, sepsaného k premiéře inscenace 27. 5. 2009, tedy před 7 lety.)

Poslední premiérovaný titul 15. divadelní sezony našeho divadla je inspirován cyklem ze života Maxima Gorkého: „Dětství, Do světa, Moje university“, který strašil v mladistvé knihovničce našeho principála po dlouhé léta, než o něj přišel v důsledku realizace cyklu „Stěhování“. Z původně zamýšleného literárního večera, shrnujícího jeho celoživotní citové zrání v jeho posledních sto letech, tedy od puberty až do kruté reality současného paběrkování, který měl jen zpestřit principálovu autogramiádu při vydání jeho knížky „Vašinkovy básničky“, sepsané anonymním autorem plk. Vašinkem, se v průběhu secvičování s výpomocí tří odvážných dívek a principálova oblíbeného tureckého bubnu, pouze jednostranně vyvinutého, malovaných cedulí a různých muzik, stal večer divadelní, a dokonce i zábavný, kdy přítomné publikum bylo několikrát šokováno erotickou otevřeností principálových textů na straně jedné a humoru, budícího nejen úsměv, ale dokonce i zdravý a patřičný smích na straně druhé.


Co stálo před interpretem a jak s tím naložil

Před interpretem stál těžký úkol: jak se zhostit, jsa zavilým nepřítelem autorského přednesu poezie, role interpreta vlastních veršů, byť uváděných pod pseudonymem, a zda se nezesměšní recitací veršů, neodpovídajících jeho pokročilému věku. (Jeho puberťáckou mentalitu ponechme stranou.) O svých obavách sepsal rozsáhlé teoretické pojednání, hodné profesora přes přednes, s nímž se můžete zdarma seznámit před představením.

Obého se principál nakonec zhostil úspěšně, mladistvé verše dvacetiletého jinocha přednášel hlasem mladistvě náruživým, mužné rasantně a bez obezliček, verše mírně filosofující pak rozechvělým hlasem stařeckým. S publikem tak docházelo k dokonalému souznění a ukázalo se, že není na škodu, rozumí-li interpret tomu, co říká, což lze v českých poměrech slyšet poměrně vzácně. I když v několika případech principál naznačil, že veršům pro jistotu raději nerozumí. A nelze se mu divit, i když není žádný Bukowski, neb je v této oblasti obdařen darem vtipného nadhledu, spíše dle Brechta, než podle Stanislavského. Přesto je nutno upozornit, že večer není vhodný pro děti.


A co dál ?

A tak se stalo, že po vlídném přijetí byl tento titul povýšen na titul repertoárový a můžete jej absolvovat hned od začátku nové sezony. (Už jen velice vzácně, s léty nabývá autor ke svým veršům poněkud kritičtější postoj.)

V souvislosti s touto referencí doporučujeme Vaší pozornosti i připojenou PP, kterou pro vás připravila Dagmar Petrášková, naše výtvarná spolupracovnice.

(Text anonymní, přišel poštou,mezititulky redakce webových stránek.)

Přednesené texty jsou vybrány z principálovy sbírky „Vašinkovy básničky” (celoživotní dílo, 300 stran!), sepsané plk. Vašinkem (umělecký pseudonym), kterou bude možno si na místě se slevou zakoupit.