PREMIÉRA (SVĚTOVÁ): 20. prosince 2013

HRAJÍ: Jitka Čemusová, Irena Hýsková, Miloš Rotter, Michaela Součková, J. Šourek, 
Radim Vašinka, Lucie Vašinková, Janek Vaculík a Petr Veselý.

SVĚTLA A ZVUK: Petr Škopek, Jan Lukeš

REŽIE: Radim Vašinka

 


PREMIÉRA, SAMOZŘEJMĚ, ŽE SVĚTOVÁ, STEJNĚ JAKO VŠECHNY NÁSLEDUJÍCÍ REPRÍZY!

Původní hříčka L. Ferlinghettiho (Čekárna), rozšířená o jeho pražské rozhovory koncem 90. let min.stol., zásadně obohacená přítomností dopsaných, vymyšlených postav (fanatický recitátor, Ginsberg, kterého bolí zuby, záhadná postava, podobající se Václavu Havlovi, roznašečka vody na umývání od krve aj.), funkčně zahrnující i provokativní Ferlinghettiho sprostou erotickou poezii, reprezentuje obraz současného světa, v jeho asociálnosti, krutosti, názorové rozpolcenosti, vše pak se smyslem pro humor, pracující se zkreslující nadsázkou; staré Krytové divadlo v novém složení ve svém prvním vystoupení!

 


Lawrence Ferlinghetti,
vlastním jménem Ferling (24. března 1919), americký básník a překladatel.

Narodil se italským rodičům v USA, ale mládí prožil ve Francii, kde pobýval i začátkem druhé světové války, poté sloužil u amerického námořnictva. Válka ovlivnila Ferlinghettiho pozdější politickou aktivitu, jeho někdy téměř pacifistický postoj, který podle některých kritiků získal, když byl poslaný do Nagasaki šest týdnů potom, kdy bylo město zničeno atomovou bombou.

Vystudoval žurnalistiku, poté poezii na Sorbonně. R.1953 založil spolu s P. D. Martinem dnes již proslulé paperbackové nakladatelství City lights books, ve kterém vyšla velká část knih beat generation. Pro přátelství s beatniky je považován za jakéhosi jejich souputníka. Jeho dílo sice do tohoto hnutí do určité míry zapadá, ale ve skutečnosti se Ferlinghetti mezi beatniky spíše jenom pohyboval, pomáhal jim a vydával jejich knihy. Má s nimi společný, vyhraněný postoj ke státnímu establishmentu. Básníky beat generation považuje za anarchisty, anarchii pak nechápe jako politické hnutí nebo filosofický směr, ale jako způsob boje za individuální svobodu. Toto pojetí ho dovedlo k poměrně zajímavým a kontroverzním názorům. V tomto "odbojném" duchu píše i své drobné dramatické pokusy, některé mají takřka surrealistickou podobu. A to je náš případ!

Jeho cca čtvrthodinovou hříčku (Čekárna) jsme proměnili v celovečerní inscenaci, v níž kromě původních postav vystupují i všeliké jiné, v souhrnu reflektující nepříliš růžovou realitu současného světa. S humornou fantazijní nadsázkou vše ústí do takřka panoptikálního konce, útěšné citace onoho starého termínu „Teatrum mundi minoris“, kdy svět je prezentován jako divadlo, v jehož kulisách se pohybuje člověk-herec. Přidáme-li k tomu obdobně omšelé, ale realitou života nevyvrácené rčení "Nic nového pod sluncem", vystihne to ideovou postatu naší inscenace, humorem, pravda ne zrovna nejbělejším, povýšenou do osvobozujícího úsměvného nadhledu.