K doplnění již řečeného v úvodu:

 
Kenneth Rexroth
„…Mnoho současných básníků... prostě opustilo společnost, dezertovalo z ní jako ze společnosti odsouzené ke zkáze nebo již mrtvé. Ferlinghetti je do ní zcela ponořen. Vnímá její zla jako zla namířená proti němu; jak se říká, bere to osobně. /…/ Mnoha básníkům kontrakultury tohle všechno připadá, že všechno, co se děje, se děje jinému živočišnému druhu, který se sám žene do záhuby, ne však Ferlinghettimu. Neumí pochopit, proč jeho druhové zešíleli, a přece to chápe - protože je jediným humorným básníkem ze sanfranciské skupiny. Mnoho jeho básní je zábavných záměrně.“

 
Jan Zábrana o Carlu Sandburgovi
„…Přes všechnu ironii, které je plný, Ferlinghetti věří na krásu. Nebojí se toho slova použít, nebojí se té nebezpečné široké a duté rozlohy abstraktního pojmu... Jeho protest rozlišuje, nepřipomíná běsnivý amok za každou cenu; nikde nevylévá s vaničkou i to proslulé dítě z otřelé metafory. Také tuto okolnost, že totiž některé věci bere příliš vážně, vytýkali mu mnozí jeho beat přátelé, jimž se tak zalíbilo v nezávazné roli šašků. Ferlinghetti však vždycky bral vážně právě ty hodnoty, díky nimž člověk nepřestává být člověkem.  Šibeniční humor je podle mě příznakem nejhlubšího soucitu s lidstvem.“

  
Z Ferlinghettiho inaugurační řeči

„Přišel jsem s mnoha lehkovážnými i vážně míněnými návrhy…Co se to děje se svobodným poetickým životem? Co ničí poezii města?Automobily ji ničí, ale ty ničí víc než ji. Celá Amerika, vlastně celá Evropa, velkoměsta i města jsou pod útokem automobilů, jsou doslova ničeny automobilovou kulturou...

A zmíním i dalšího ničitele: obchodní řetězce... vyhlazující dlouho zavedené nezávislé prodejce, hubící místní barvu, místní tradice a - v případě knihkupectví - literární historii…

A... dovolte mi připomenout, že centrum kulturní vzdělanosti ve městech se vždy nacházelo jak ve velkých knihovnách, tak ve velkých nezávislých knihkupectvích...

Další troufalosti z mého seznamu přání jsou:
Za prvé - dejte cyklistům a chodcům absolutní přednost před automobily a uzavřete většinu původně vnitřního města autům...
Za druhé - udělejte z města centrum pro alternativní rozhlas a televizi s daňovými úlevami pro vysílající.
Za třetí - odkryjte opět městské potoky a řeky a otevřete pobřežní koridory k Zálivu.
Za čtvrté - Přemalujte Zlatou bránu nazlato.
Za páté - Nakloňte Coit Tower - jen uvažte, co to znamenalo pro Pisu…“

 

 
P. S.: A ještě k dokreslení významu termínu "Teatrum mundi" - přijde mi to velice podnětné a zajímavé, je to odstaveček z pojednání Hany Bočkové: „Teatrum mundi minoris jako svědectví o člověku jedné epochy.“

„/…/ Metaforické zpodobnění světa jako velkého divadla, v jehož kulisách se pohybuje člověk-herec náleží k motivům, které se staly svou přizpůsobivou a mnohostrannou využitelností oblíbenými nástroji pro výklad světa, jeho struktury a fungování; evropská literatura jich využívá od nejstarších dob. Půjdeme-li po jeho stopách zpět proti proudu času, nalezneme jeho počátky v antické a raněkřesťanské literatuře. Německý literární vědec a kritik E. R. Curtius ho zachycuje už u Platona. /…/“

Jen mám dojem, a to už říkám já a ne Hana Bočková, že ta jedna epocha je jediná, od začátku světa až po jeho neslavný konec.