Dvě ukázky ze scénáře


PRVNÍ

LF (který trochu nervózně naslouchal debatě, k N.): Nadnárodní monokultura, která je svou podstatou vlastně americká, pohlcuje svět, takže všechno na celém světě začíná vypadat úplně stejně (kašle). Když pojedete do města někde v Indonésii nebo já nevím kam, uvidíte zase ty americké mrakodrapy - města ve světě začínají vypadat stejně jako americká města. Nebo: přijedu do Prahy a hned narazím na McDonald's. (Kýchne.) Tahle nadnárodní monokultura je ohavně nudná kultura. (Smrká.)

PACIENTKA: Promiňte, že vás ruším: tedy máte dojem, že první věc, kterou většina bývalých totalitních států udělá, sotva se zbaví svých diktátorů, je, že honem honem přebírá to nejhorší z americké kultury? (K FERLINGHETTIMU:) Capisci? (NOVINÁŘ pokyvuje hlavou na souhlas.)

LF: Yes. (Tišeji, posléze hlasitě.) A taky je faktem, že na celém světě se velké říše rozpadají - rozpadla se ruská říše (smrká), rozpadla se sovětská říše (smrká), rozpadla se britská říše (smrká), rozpadla se francouzská říše (smrká) - a tedy že se časem musí rozpadnout I naše novověká Římská říše - říše americká. (Kýchne.) A to jsem řekl ještě když neexistovala Evropská unie. (Smrká.)
(Přichází PACIENTKA O BERLI. Rozhlédne se a nejistě se zeptá:)

PACIENTKA O BERLI: Jsem zde dobře?

VŠICHNI: Kde?

PACIENTKA O BERLI: Tady.

VŠICHNI: Ano.

PACIENTKA O BERLI: Na schůzi občanského hnutí za sociální spravedlnost?

VŠICHNI: Ne.

PACIENTKA O BERLI: To je jedno. (Hřímá):
  Chudí ať jsou chudší
  bohatí bohatší
  movitějši zámožnější
  Chudí ať se zlobí
  ohnou se a shrbí
  s kapsama naruby
  Pokorně a vkleče
  vzdej se státní péče
  vzdej se péče o zdraví
  vzdej se blahobytu bytu
  vzdej se hospodářské reformy
  Drž chudé u huby
  bohatým drž palce


DRUHÁ

Pomoc! Pomoc! (Dveře toalety se rozletí a v nich se objeví SESTRA v rozervaných šatech, s rozcuchanými vlasy atd., následována ROZNAŠEČKOU.) Ochranka, ochranka! (Vrazí do ordinace.)

ROZNAŠEČKA (volá za ní): Vóda na umývání od krve!

2. PACIENT (zakvravený, vychází z toalety, trhnutím si povytáhne kalhoty. ROZNAŠEČKA jej omývá)
(LF podpisuje Havlovi svoji knihu, H. se šourá pryč, míjí ROZNAŠEČKU, ta jej omývá.)
(PACIENT 2 bez pomoci zamíří ke dveřím ordinace a vtrhne dovnitř. Dveře za ním hlasitě prásknou. Za nimi je slyšet, jak řve na doktora. [Co je ti do toho, ta vyflusnutej impotente! Jak to se mnou mluví, ty sráči?!? Kdo je u tebe sráč? Říkala si o to, dyk je to normální kurva! Já že jsem kurva? Já ti dám kurvu, ty hajzle… apod. Doktora musí řvát Jaroslav.] Zvuky zápasu. Pak je ticho. HAVEL chce platit.)

ROZNAŠEČKA: Ne, ne, vy to máte zadarmo.. (HAVEL děkuje. Má se k odchodu. ROZNAŠEČKA se obrací k LF) Moh byste se mi taky podepsat? (Obnažuje si kus zadnice. F. se činí.)

HAVEL (tleská ručičkami): Já taky, já taky. (ROZNAŠEČKA mu vyhovuje.)

HAVEL: S věnováním?

ROZNAŠEČKA: (stydlivě): Ano prosím.

HAVEL (mumlá si slova věnování): Pravdu a láska musí zvítězit nad lží a nenávistí, i kdyby čert na koze rajtoval… (Odchází a cestou si ještě pobublává, chodí do kolečka, občas se nejistě zakymácí, ROZNAŠEČKA jej podepírá a odvádí jej pryč, aby se převlíkla na závěrečný výstup, kde dělá onu zdevastovanou Sochu svobody; HAVEL se jí v půlce sloky vymkne: "To je ještě dál!" , dorecitovává sloku do konce a pak teprve mizí.)
Srdce to lidské - ach bože, přebože -
za zlobu móže snad, za lásku nemóže!
Že prý jsi, národe, božím tom na světě
jako to bodláčí, v cestě jež zakvete,
jako to děťátko, které se z chudiny
zrodilo za těžké, neblahé hodiny.
Takému dítěti, nouze jež kolíbá,
každý se ve světě z daleka vyhýbá,
a kdo se přiblíží, blíží se v pohaně;
"Kéž jsi se zalklo už, proklaté cikáně!"
(Zvenčí je slyšet zvuky slavnostního pochodu, prolínající se se vzdalující se recitací - nejlépe Sousa: Pod hvězdnou vlajkou - doprovázeného výkřiky a výbuchy dělbuchů a rachejtlí. FANATICKÝ RECITÁTOR povstává (?), oberlen, a recituje.)

FANATICKÝ RECITÁTOR:
Svět je báječné místo
                   k narození
jestli vám nevadí
                 že štěstí vždycky není
                                tak velký požitek…


Lawrence Ferlinghetti
Hlasitá modlitba

Otče náš jenž spíš na nebesích
obrať se v rakvi své
než svět se změní
V řiť grázlovství ponořena
je vůle tvá
prd platná v nebi
jako na zemi
V chlév náš zdejší dej se vést
alespoň třikrát denně
a odpusť nám naše skopičiny
neboť i my odpouštíme
všivárny hříšníkům
A neuveď nás v podroušení
příliš často ve všední dny
ale zabav nás
pomocí chleba a her
a měn

(Převzato z Gogole, překladatel neuveden)