OHLASY NA INSCENACI

 

"…plna dojmů z včerejší premiéry píši Vám a posílám hlubokou poklonu a dík za Delikatesu roku."  (LM)

 

A LM ještě jednou, po 1. repríze:

"…Já dnes utekla jako malej kluk, přesto, že jsem chtěla jít po představení do šatny a znovu Vám děkovat za tu řež, protože je to fakt perfektní hra s hřebíčky na hlavičky. (A to je máma zdravotní sestra, i tak budu se teď bát chodit k doktorům.) Určitě si to dopřeju někdy dotřetice, poprvé jsem přišla pozdě."

 

 

…díky za páteční představení. Viděl jsem to s dcerou (19), bohužel jsme museli domů hned po divadle. Po cestě byla upřímně zoufalá a o čem že to bylo a že se tam cítila mezi ostatními úplně blbá. Přestože jsem jí něco o Ferlinghettim a beat generation před tím říkal, moc si z toho nepamatovala. Ale na Orfeus byla po těch letech zdravě zvědavá.

Moc jeho texty neznám, nevím kolik toho bylo z něj a kolik z dalších. Asi mi to nakonec bylo jedno neb jsem se nechal vést, schválně. Chvíli na předku lodi, chvíli vzadu. Koukaje dopředu, viděl jsem jakési autorovo proroctví a rady kormidelníkovi kudy tedy jako plout a kudy ne ve vidině věcí příštích, které on už má dávno za sebou. Je to úžasné cítit moudro mudrce vlastně na cestě za ním. No a za lodí je svět jiný, to potom jsme všichni už nějak poučeni tím kudy jsme vlastně propluli, jaké šrámy na těle i na duši. Jaká hrůza to asi byla, když jsme tím peklem proplouvali. Ale to peklo tam nebylo, to bylo někde za scénou a bylo to dobře.

Asi poslední třetina byla věnována konci, začalo se to nějak na sebe vršit, trochu vibrovat. Konec byl pád do čehosi, sopky, reality, černé díry, pekla, naší rodné hroudičky. Žádná velká legrace, alespoň pro mne ne.

Představení mi připadlo kompaktní, vizionářské, dost těžké ke ztrávení na jednu návštěvu. Tady bych dceru omluvil, ale ať se holka trochu potrápí. Do pojetí bych asi vandrovat nechtěl, necítím se na to kvalifikovaný. Uvažoval jsem o maskách každého z herců (šaržích?), o stylistice, o rolích Jana V. a Vaší. O rozdělení na dvě části ve dvou různých prostorách. (Jo, napadlo mě, že by odměny, ceny, mohla získávat vždycky jedna osoba, vždycky na stejné číslo. Vždyť je vytahuje z klobouku a čte nezávislý slepec, toho nikdo nemůže podezírat!)

Nějak mi tam některé scény (jejich části) přišly trochu příliš předvídatelné. A to by na divadle nemělo být. Taky mi trochu přišel rozpor mezi textem v programu slibujícím "osvobozující úsměvný nadhled" a úsměvnou, nicméně hořkou absurdní realitou představení. Ale už toho nechám.

(MH)

 


Právo, 16. ledna 2014 - Jiří P. Kříž


Orfeus vyvádí z podsvětí Ferlinghettiho
Radim Vašinka a jeho Krytové divadlo zůstává nespoutaným omývačem a nosičem světla

 

Bouřlivákům bývá svět těsný. Nalézají ale blížence. Radim Vašinka Lawrence Ferlinghettiho. V Krytovém divadle Orfeus na Smíchově - čecháčkům a straníkům vstup nedoporučuje se - měla před Vánocemi premiéru jeho asi pětistá zdravá provokace předlouhého názvu:

Je svět opravdu báječné místo k narození, kde se dají dělat legrační kousky a milostné kousky a psí kusy... a vonět ke kytkám a okukovat sochy a dokonce i myslit a líbat lidi... a tancovat a chodit plavat do řeky a na pikniky...? - Kdo by si to nebyl schopen zapamatovat, k tomu je Vašinka milosrdný a nabízí výmluvnější podtitul: (ferlinghettiáda).

Revoluce v Římě

V Brně kdysi stvořil Divadlo X. S nebožtíkem už Zdeňkem Čecháčkem, který jím nebyl tak, že používal raději jméno Turba (po ženě a švagrovi Ctiborovi), aby to těm pravým nemusel pořád vysvětlovat. V roce 1958 stvořil(!). O rok dřív než Suchý se Šlitrem Semafor.

Provokovali originálními výklady poezie poroty Wolkrova Prostějova. Ale vítězili. V roce 1967 založil v Praze klub U Orfea (dnes A Studio Rubín). V roce 1971 mu ho zakázali normalizátoři - po bratrské přímluvě sovětské ambasády. Orfea stěhoval pak Vašinka na Solidaritu, na Dobešku, až skončil v podsvětí.

Po převratu se totiž zmocnil doupěte Civilní obrany. Krytové divadlo Orfeus Radima Vašinky dál dráždí přebarvený, avšak nepřevychovaný establishment. Už dvacátou sezónu. A koho jiného pozvat si na pomoc v čase všeobecného znechucení politikou, politiky, oportunisty a otci národa, když ne beatnika-nebeatnika, znesvětilete chrámů, avšak angažovaného a nekompromisního ironika, sarkastu, fantastu i fantasmagorika Lawrence Ferlinghettiho.

Ten kdysi v Římě, kde nevybíravě "fuckoval" a urážel buržousty při přebírání jakési ceny, a oni mu opláceli frenetickým aplausem, vedl pak, zlomený tou křivdou, disputaci s Janem Skácelem o pozitivním vlivu drog na básnickou tvorbu. Umřeli na ně všichni jeho o generaci mladší souputníci. Skácelovi odpustil, až když ho ujistil, že "u nás na Moravě taky máme drogu: moc dobré víno".

Pomodleme se

Vašinka z Ferlinghettiho krásně oprášil jeho miniaktovku Čekárnu, a s ní také Ginsberga a Havla, Sartra, Préverta, Zábranu, otce sanfranciské renesance Rexrotha, ale i Kožíškovu říkanku Polámal se mraveneček. V jímavě srandovní, ale naprosto vážné a závažné koláži nemohou chybět ani pacienti, kterým v zákulisí řežou nejprve nohy, a hned potom hlavy.

Uvede-li vás do krytu obřadník, není již úniku. Stanete se svědky i aktéry velkého divadla světa, poezie rozpoutané, protože jen těžko spoutatelné. A když už jste obrnění lhostejností, dostane vás Ferlinghettiho modlitba: "Otče náš jenž spíš na nebesích / obrať se v rakvi své / než svět se změní / V řiť grázlovství ponořena / Je vůle tvá / prd platná v nebi / jako na zemi..." Ano, Orfeus i Ferlinghetti v podsvětí.

(psáno z reprízy 3. ledna 2014. - Hodnocení: 85 %)

 

 

ANKETA KRITIKŮ 2014

Jiří P. Kříž

5. HRA ROKU 2013:

 

1. Vladimír Fekar: Palubní deník Hanzelky a Zikmunda.

(Uvedlo Městské divadlo Zlín v premiéře 20. dubna 2013 v režii Petra Štindla, dramaturgie Vladimír Fekar.)

A pak že se nedají velká témata objevit v českých, tradičně ovšem spíš čecháčkovských vodách. Ti dva proslavili Československo na všech kontinentech. A jako tolik jiných pokoušeli se je domácí slouhové zadupat do prachu. Malost v přímém sváru s velikostí. Dovedeno do našich dnů - Klaus proti Havlovi. Oba mají svůj fan klub - podle vlastní mravní vzdělanosti a vztahu k moci... Zikmund se scénické satisfakce dočkal, společenské se nedočká nikdy. A je ve svých pětadevadesátí mladší než kluci, co se v parlamentu spolu handrkují o cizí kuličky.

 

2. Alena Kastnerová, Jan Borna: O líné babičce.

(Uvedlo Divadlo v Dlouhé Praha v premiéře 23. listopadu 2013 v režii Jana Borny a Miroslava Hanuše, dramaturgie Ilona Smejkalová.)

Vzácný text určený pro malé diváky, na jehož realizaci se ale nebudou nudit ani jejich rodiče nebo pedagogové. Hravost, nápaditost, vtip a fantazie podnikavou babičku zdobí. To jenom její potomstvo zlé, blbé a ošklivé považuje ji za línou. Čím jiným se dá konkurovat molochu televize?! Loutkáři měli loni pauzu, a tak jejich štafetu převzali v Dlouhé.

 

3. Radim Vašinka: Je svět opravdu báječné místo k narození, kde se dají dělat legrační kousky a milostné kousky a psí kusy... a vonět ke kytkám a okukovat sochy a dokonce i myslit a líbat lidi... a tancovat a chodit plavat do řeky a na pikniky...? (Ferlingettiáda)

(Uvedlo Krytové divadlo Orfeus Praha v premiéře 20. prosince 2013 v režii Radima Vašinky, dramaturgie Radim Vašinka.)

Na území Lawrence Ferlinghettiho vtěsnal stejný bouřlivák a člověk spravedlností a společenskou kritikou posedlý vlastní pochyby o světě a o lidech v něm, o angažovaných postojích, které jsou ostatním proti srsti, a také o globální nenapravitelnosti... Znamenitá koláž, která má smysl, i když napravování světa je nesmyslné. Ó, jak bývalo na světě krásně! Pozval si Vašinka na tu trachtaci Ginsberga i Havla, lidi taky vždycky jen k vzteku.