Z dopisů Josefa Sedláka jsem si dovolil vybrat řádky, dokumentující nejen tvorbu, ale i atmosféru normalizačních let.

 

Šlo právě o Arťoma Vesjolého!

 

 

            V předchozím dopise se pan Sedlák zmínil o jisté Fojtíkové, Kmeni, Stalinovi a básníku Aleškovském. Nebylo mi to zcela jasné a tak jsem se tázal. A dobře jsem udělal. Zde je vysvětlení. Uvážíme-li, že jde o přelom roku 88. a 89., zdá se mi to zcela absurdní.

 

 

A tady je ona báseň, i se zasvěceným úvodním komentářem Sergeje Bočarova.