Josef Sedlák
Kam odlétají ptáci

premiéra: 24. března

 

Objevem naší literární sezony je možno nazvat poezii Josefa Sedláka, sochaře a překladatele z moravského Šternberka. Dopátrali jsme se jej takřka detektivním způsobem, zcela náhodou, ze zmínky z bulletinu Obce spisovatelů Dokořán (v jednom starém čísle z r. 2002!). Z fejetonu Aleny Morávkové – Osmdesátníci. Báseň, citovaná v článku se našemu principálovi natolik zalíbila, že vypátral básníkovu adresu a začal si s ním psát. S výsledkem této spolupráce se můžete seznámit v našem novém literárním pořadu. Sochař robustnějšího vzrůstu se představuje jako jemný lyrik, střídmý a průzračně čistý, s jehož verši je nám hezky. Stejně vynikající jsou i jeho překlady rozmarných rozprávek Siegfieda Lenze (z knihy „Ty smavé časy ve Žbánku“).

Josefu Sedlákovi se za minulého režimu nežilo lehce: po 68. roce byl vyhozen z práce a stal se i zakázaným překladatelem, jehož překlady vycházely kryty jmény přátel. Svoji první sbírku „Kam odlétají ptáci“ si vydal vlastním nákladem až po převratu. Mezi jeho přátele patřili obdobně postižení básníci – Jan Skácel, Ludvík Kundera, Milan Uhde a hlavně pod penzí se ukrývající Adolf Kroupa, jehož jméno chceme připomenout předvedením jeho překladu jedné z Prévertových Pohádek pro nehodné děti: pohádky „Výjev ze života antilop“.

 

Články o Josefu Sedlákovi

Rozhovor s Josefem Sedlákem

Z dopisů Josefa Sedláka

Překlady J. S.

Třináctá komnata

RECENZE

Po více než důkladném představení autora našeho nového literárního pořadu dovolujeme si doufat, ctěná veřejnosti, ve vaši laskavou přízeň. V našem literárním salonu se nemusíte bát poezie. Není interpretována ozvučnými troubami ani medovými uspávači hadů. Interpreti, když jsou mezi nimi i letitější případy, přednášejí poezii i za sebe, mají svůj názor a banální přednesové klišé, odpuzující normálního, nesnobského posluchače od poezie, neb dává poetickému mlnu do jednoho ucha vtéci a druhým vytéci, je jim cizí. A ani by to neuměli, kdyby se sebevíce snažili.