OBNOVENÁ PREMIÉRA: 23. května 2014

PREMIÉRA: 6. března 2009

ÚČINKUJE: Radim Vašinka

 

Večer, kterým si chceme připomenout Františka Vinanta, českého básníka a spisovatele (1934-1980), dnes pozapomenutého, a jeho poezii, odrážející onu nepříliš šťastnou dobu, v níž mu bylo žít. Verše osobitého rukopisu, vydané převážně z pozůstalosti, si zaslouží být slyšeny. Posluchači se mohou seznámit s rozsáhlým výběrem básní, většinou za autorova života nezveřejněných, už i proto, že nebyl u normalizátorů pro svoji literární činnost i občanský postoj po roce 1968 oblíben. Kromě drobných lyrických veršů jsou zastoupeny i rozsáhlejší básnické skladby, zamýšlející se nad obecnou problematikou lidského života, (kromě jiného i nádherné verše, věnované jeho otci). Čas od času je nutné usednout občas někde v ústraní a v tichu naslouchat poselství životů, které nám zanechali naši mnohdy bytostně blízcí, byť i neznámí přátelé.

 

 

 


FRANTIŠEK VINANT
Sám sobě napospas

Pražské nakladatelství Torst vydalo v edici Poezie pod názvem Sám sobě napospas bezmála souhrnný výbor básnické tvorby Františka Vinanta (vl. jm. František Petiška, 26. 4. 1934 – 14. 12. 1980, civilním povoláním lékař). Jedná se z většiny o doposud nepublikované texty z autorovy pozůstalosti, v několika málo případech otištěné dobovými periodiky.

Před vlastním literárním nahlédnutím vydaného titulu využijme tuto chvilku jako příležitost vzpomenout autora nejen coby básníka, ale především jako dobrosrdečného člověka, kterého jste mnozí znali, ať už jako obětavého obvodolékaře, svědomitého herce divadla Járy Cimrmana, náruživého sběratele kaktusů či společníka rozhledu vpravdě renesančního.

Kniha přináší nepodbízivé setkání se čtivem, jež snese nejpřísnější měřítka na množství výsostných znaků hodnověrné poezie jak po stránce formální, tak i obsahové. Jsme toho svědky opravdu mnohokrát: především v případě jednoho niterného existenciálního zápasu, v němž zableskávají a uchvacují lyrické zpěvy inspirované Polabím, širokoslovanská citová plastičnost, ač maminka Němka, bohaté poučené výrazivo usvědčující pisatele nejen ze vzdělanosti. Problesknou i epizující pasáže z rodinné historie a není nouze ani o myšlenky, nechybí blues, slangové glosátorství. Když se promluví hovorovou češtinou, vždy s mírou a usedlostí. Zkrátka, je za co vzít, a to nejen ve smyslu, že kniha má mnoho přes 200 stran. Pravý opak nějaké nedonošené útlé sbírky z pera zakomplexovaného grafomana, ač je psána čistou poetičtinou. Běžný smrtelník tomu sice nemůže rozumět, avšak přesto lze z knihy nabýt vjemu reprezentativního přehledu české poezie 20 století. Že je zcela jistě nutné umět číst mezi řádky, nepopírám, avšak nakolik má tato potřeba vliv na to, aby se autor mohl dostat do čítanek, k tomu se neodvažuji vyjádřit. Jisté je, že svou poetickou tvorbou zaujímá František Vinant důstojné místo vedle díla takových básníků jako Ivan Blatný, František Listopad nebo Ivan Diviš.

Co lze trochu v knize postrádat, je krystalický nonsens a tlučhubské kameňáctví, to však nelze mít autorovi za zlé, protože takový zkrátka nebyl jeho styl a mohla se na tom podepsat i doba. Humor zaujal místo děvčátka, co sedá v koutku, nepřetéká přímočarými hršlemi, o to víc je nenápadný a dosahuje nakonec svého podobně jako děvčátko ženicha. A ten jinotaj, o jakém se Angličanům nezdá ani v noci! A ty metafory, hrome! Superlativy by se na knihu dalo jenom hemžit, třebaže na první přečtení hektické emoce občas dosahují síly afektu, ale to se ostatně nevyhnulo žádným velikánům.

Autor se zhostil i prubířského kamene myšlenkové svéprávnosti, totiž odvěké pravdy o obojetnosti protikladů: Není konečného tvaru / ale dobrat se ho je náš marný cíl / není marného cíle / je jen úsilí o konečný tvar.

Dále vycházejí na povrch i další důvěrnosti: Otče náš / jak se máš

anebo: já jedu pěšky (odpověď na dotaz, zda-li pasažér zaplatil jízdné) Tu zase: Řemeslo / se zlatým dnem / pokojné smrti

A: Před hospodou onduloval netopýr noc / nad hlavou Velký vůz jel a dělal / jako by se nic nedělalo Ten třetí koňak byl moc

Anebo: Bůh s myšlenkami bůhví kde / procinkává v kapse hvězdičkama

A na závěr: Na křídle ještě zaschlou kapku Nilu / roztržitý špaček v bršlici po kolena

Tolik tedy jen zlomkovitá ukázka z knihy, kterou bych rád doporučil nejen příznivcům poezie a kulturních tradic rodného Polabí. Kniha je zatím k dostání v knihkupectví Sylvie v Brandýse nad Labem a věřím, že se v dohledné době objeví na pultě i v Čelákovicích.

Vladimír Pavlovič (autor článku je spisovatel žijící v Čelákovicích)