Jan Vladislav – spisovatel a překladatel, český básník

Narodil se 15. ledna 1923 v Hlohovci na Slovensku v české rodině poštovního úředníka, bývalého legionáře. Roku 1939 odešel s rodinou do Čech a o tři roky později maturoval na gymnáziu v Poličce.

Po válce studoval na UK v Praze a dva semestry také v Grenoblu srovnávací dějiny literatury, vydal dvě sbírky poezie a první výbor ze Shakespearových Sonetů. Po Únoru 1948 byl z politických důvodů z univerzity vyloučen a většina nákladu jeho třetí básnické sbírky „Hořící člověk” skončila ve stoupě. Poté směl působit v literatuře pouze jako překladatel, případně jako autor literatury pro mládež. Překládal a předmluvami nebo doslovy doprovázel zejména klasickou, moderní a lidovou poezii z angličtiny, francouzštiny, italštiny, němčiny, rumunštiny, ruštiny a ukrajinštiny a s jazykovou spoluprací odborníků také z čínštiny a japonštiny.

Jeho původní poezie zůstávala v rukopisech. V r.1968 se podílel na vzniku Kruhu nezávislých spisovatelů a mohl konečně ukončit studia na FF UK doktorátem z filosofie. Za normalizace byl znovu zbaven možnosti publikovat. Založil samizdatovou edici Kvart, kde vyšlo přes 120 titulů, mezi nimi i několik svazků jeho vlastních básní, esejů a kritik.

Byl jedním z prvních signatářů Charty 77 a v roce 1981 byl donucen k exilu do Francie, kde žil v Sevres u Paříže a vedl na Vysoké škole sociálních věd seminář o neoficiální kultuře v zemích za železnou oponou.

Roku 2003 se vrátil do Prahy, kde publikuje své starší vlastní práce i překlady a připravuje k vydání svůj „Otevřený deník 1977-1981” a „Pařížský deník 1981-1989”. Je nositelem Řádu T. G. Masaryka (1991), francouzského Řádu umění a literatury (1993), Ceny PEN Clubu za celoživotní dílo (1998) a Státní ceny za dílo překladatelské (2001).

Jan Vladislav zemřel 3. března 2009 ve věku šestaosmdesáti let v pražské Thomayerově nemocnici po dlouhodobé těžké nemoci.

(převzato z www.spisovatele.cz)