Vážený, vážená! 

    Vítá Tě Nadčasové sdružení racionálů, těch nalézajících prázdnotu civilizace, těch zdánlivých vyděděnců na prdeli života.

    Název našeho sdružení, utvořený z prvních sedmi slov, Nasrat na práci, však jasně vystihuje Tvoji novou situaci. Neobávej se poněkud pejorativního označení naší nečlenské jedinečnosti. Pravda vyslovená důrazně není nikdy obklopena vůní kvetoucího vinohradu či domácí zabíjačky.

    Už staří Řekové tvrdili, že práce kvůli obživě je ponižující záležitost, kterou nelze vykonávat s láskou, dá se to jen předstírat, a proto ji přenechávali otrokům (kteří na tom nota bene byli lépe než my ve stoletích XX. a XXI.). Řekové ještě byli ovíjeni pablesky zlatého věku civilizace a mnozí dokonce i takovému Epikúrovi vyčítali, že v mládí vyučoval čtení, psaní a počítání! Jak může být potom filosofem? Když pracoval!

    Žel, kdesi mezi antikou a průmyslovou revolucí byla zrušena nepočetná třída pracujících otroků a otroky se stala většina lidstva. Přitom o nimbu nepostradatelnosti práce za mrzký groš nejvíce recitovali ti, kteří jaktěživa nedělali.

    Dělal Marx? Nedělal, živil ho kapitalista Engels. Dělal Kristus? Kdepak, živil se zázraky. Dělal třeba sv. Antonín? Ha, vlezl do jeskyně, aby si mohl lépe promítat své pornografické představy, a vykřikoval, že bojuje s pluky pekelnými, a živili jej jiní. Dělal Buddha? Ani omylem! Ten dokonce zdrhl od povinnosti vládnout (i to považoval za práci!) a raději seděl pod stromem, až vymyslel, že život je utrpení. Vyjde to nastejno. Kdyby mu na hlavu spadlo jablko, vymyslí gravitaci. Jenom, probůh, nedělat a nechat se živit.

    Kam se, člověče, podíváš, všude vládnou ti, co nepracují. Vytvářejí ideologie, náboženstva, revoluce a kontrarevoluce, války a převraty…Dělají “dějiny”, jenom aby zakryli svou tajnou historii blahého nicnedělání.

    Už z nás dělají voly 30 000 let!

    Začalo to nějakým hladovým cromagnoncem, jenž zbaštil muchomůrku červenou a spatřil úplně jiný svět. Svět nepracování. Kde bohové! Od tohoto prvního šamana až po Billy Gatese se mění jenom formy, jež nás drží v otroctví práce.

    Proto si nedej zkazit těch pár let v důchodu. Neskač na špek, když ti mažou med kolem huby kecy, jak jsi nepostradatelný, jak je důležité, abys dále uplatňoval svoje zkušenosti.

    Prdlinec veliký jak orlí lejno!

    Teprve teď můžeš ocenit skutečnou práci, radostnou, protože zvolenou, protože neplacenou, protože nedirigovanou, protože tvůrčí. I kdybys jenom házel kamínky do potoka, je to štěstí. I kdybys začal stavět skleník z pivních flašek a začal kvůli tomu chlastat, je to štěstí. Pokud Ti kapku slouží zdraví, začni mírně sportovat, otužuj se slivovicí a četbou filosofie. Nedopusť, aby ti, co si užívají nepracování celý život, měli radost z toho, že brzy zaklepeš bačkorami.

    Na to čekají! Proto prodlužují odchod do důchodu, proto řvou, že důchodce neuživí. Bojí se práce. Dobře vědí, co je to za svinstvo. A jsou schopni udělat vše, aby se tomu vyhnuli. Spojí se i s čertem, mimozemšťany, morovou epidemií, s al-Kajdou, ba i s Go-Go šou. Jsem zvědav, kdy začnou odstřelovat důchodce, sotva se tito rozhodnou vyklouznout z okovů dřiny. Puška je levnější než byty pro mladé a jejich reprodukci. Zneužijí vše posvátné i neposvátné, jenom aby nemuseli makat.

    Ty teď také nemusíš.

    Užij si toho daru a vzpomeň všech, kterým to nebylo dopřáno. Dostalo se ti cti být skutečným člověkem. Adamem a Evou v ráji nepracování. Fakt stačí chleba, voda, střecha a trocha zdraví. Svoboda a štěstí je v tobě. Tak je to jednoduché.

    Nečlenská, neregistrovaná, neexistující, a přece jsoucí v hedvábí hvězd, pavučina naděje, mlhovina zvaná Nasrat na práci Tě vítá mezi těmi, jimž se podařilo projít minové pole života se ctí.

    Není jasné, jak dlouho si budeš užívat. Ti na druhé straně hřiště, na lavičkách manažérů, na rozhodcovských stolcích, v parlamentech, ti kteří řvou: “Ticho, prosím!” (Zvlášť to prosím je dojemné svým pokrytectvím.) Ti všichni doufají, že zhebneš co nejdříve.

    Možná zvítězí jejich sobectví nad tvou láskou k životu záhy. Ale nezoufej a pamatuj si, že v době, kdy už andělé čistí trouby nebeské od rzi a trénují ve sboru správný a jarý fuk, pamatuj si a jásej, neboť je lépe vstávat jednou z hrobu než den co den do práce!

 

 

    P.s. Byro racionality při Nasrat na práci koná kurzy pro nešťastníky tak doblblé, že se bojí náhlé svobody nicnedělání. Zájemci se mohou přihlásit na neuvedené adrese.