zpět do rubriky Z divadla

 
Naši fízlové nám píší

    Od našeho tajného spolkového dopisovatele:
    Mezi členy divadelního spolku se proslýchá, že principál, poté, co policie České kapitalistické republiky nasadila mezi demonstrující hajné a zaměstnance lesů, vod a strání při jejich dobromyslné demonstraci-koulovačce své fízly, na místě fořty zatýkající, požádal o přijetí u samotného ministra vnitra, jež mu zprostředkovala Matka národa Eva Holubová.
    V tajném jednání bylo mu přislíbeno, že počet fízlů, plánovaných pro jeho divadlo, bude snížen z původně dvou uvažovaných na jednoho, střídavě muže a ženu. Případné zatýkání bude prováděno až po představení a mimo prostor divadla. (Totéž se týká i hereckého ansámblu!) Pan ministr se rovněž zaručil, že diváky ani účinkující nebude orgán tlouci nebo jim křivit vlasy.
    Dále byl mezi členy spolku odhalen špion divadla pana Borny-Dlouhého, který mu měl prozrazovat dramaturgické spády našeho principála, aby tak mohl některého z autorů muzikálově-kabaretní větve svého divadla uvésti dříve než my. Viz onehdy Cami, nyní Prévert.
 
 

    I principál má své fízly

    V době, v níž ministerstvo přes fízlování začíná dobývat své poněkud ztracené pozice, pořídil si své fízly i náš principál, nalézaje mnohdy v jejich pátráních i útěšná slova. Např.nově instalovaný fízl přes literaturu vypsal mu z knihy Jana Kopeckého - Antonín Artaud: Poslední z prokletých - tuto podivuhodnou pasáž:
    "... Originalita jeho (t.j.Artaudova, p.f.= pozn.fízla) divadla je v popření originálnosti. /.../ Není tu nic nového, co by souznělo s tendencemi doby, pro niž je snaha o originalitu podmínkou komerčního úspěchu a uznání kritiky. Naopak: Artaudovo divadlo se mělo vymknout z těchto kolejí. Jeho smysl měl být v důvěryplném obratu směrem k zapomenutým a odloženým tradicím plebejského divadla."
    Potěšlivé je i jiné zjištění tohoto inteligentního fízla, vypátravšího v jednom zapomenutém Chestertonově románu dnes u nás poměrně proslavenou větu: "Myslím to upřímně." V českých zemích za touto větou nenásleduje nic dalšího. U Chestertona to pokračuje větou toto sdělení korunující: "A to je na tom to nejhorší."

    Pokračování příště v téže rubrice.