zpět do rubriky Z divadla

Naše listárna
(Na připomínky diváků reaguje Rudolf Vonásek,
 tiskový mluvčí Krytového divadla Orfeus)

Veliké poděkování, dnes aktuálně za včerejší interpretaci Zbytků eposu... Jakkoli poselství tohoto textu je strašné, jakkoli nenese žádnou naději ani radost, jakkoli smutek táhne se v mé duši ještě dnes jak "hovno na košili" a nenaplnilo mě tedy včerejší představení žádným optimismem, stejně děkuju...
> AnD


Vážené divadlo,
ano: nekamenujme proroky, neb oni jsou jak ptáci... Už je to tady! Z Vašeho Saltykova-Ščedrina (Výhodná svatba) uvízla mi v paměti replika gradonačalnika z 2.výstupu:
,,...Když to tak povedeme dál, bude se tu loupit v pravé poledne, na náměstí!..."
A zpráva z 13.11., 14.24 hod.
(Novinky.cz, online magazín deníku Právo a portálu Seznam.cz):
Na pražském Václavském náměstí se v úterý kolem 13.hodiny střílelo. Záchranáři v dolní části Václavského náměstí ošetřili jednoho cizince, který byl se střelným poraněním převezen do nemocnice. Případu se věnují kriminalisté. ...
Co hodláte, ctěné Krytové divadlo, prorokovat dále? Jste-li na rozpacích, měl bych několik typů!
> V nezměrné úctě Váš divák.


Z OHLASŮ NA „DÍTĚ PANA VAVŘINCE“

Jako nastávající matce se mi dostalo opravdu „úžasného“ zážitku. Hnusu na našich divadelních scénách máme víc než dost. I v těch nových českých filmech. Nemůžete hrát něco hezkého, aby se měl člověk čím potěšit v dnešním světě? Takhle jsem si kulturu po naší sametové revoluci věru nepředstavovala!
> Libuše Nováková, Praha - Hloubětín


Paní či slečno Nováková,
je nám to líto, že považujete naši inscenaci za hnusnou. Myslíte si, že morálka naší společnosti je jiná? 
Ráznost Vašeho odsudku může být podmíněna i Vaším těhotenstvím, jež činí ženy přecitlivělými. Samotnou sametovou revoluci nesmíte brát tak,doslova: sametová - to ano, ale revoluce? To snad ne! 

Vychloubáte se, že toho vašeho Topora vám prý komunisti zakázali. Po shlédnutí představení jsem přesvědčen o tom, že zcela oprávněně. Inscenace oplývá exhibicionistickou krutostí, cynismem, odpudivými erotickými scénami, kterými nás sdostatek zaplavuje televize. O bulvárním tisku a úchylných časopisech nemluvě. Že demonstrací násilí mu nastavujete zrcadlo a tak proti němu bojujete? Jste na omylu - spíše tím dáváte jen špatný příklad naší mládeži, už tak poničené stokrát víc, než za toho vámi tak ostouzeného „bolševika“. Znám to u nás ze sídliště.
> Josef Skládaný, Praha-Chodov


Vážený pane,
pokud by se dnes mělo něco omezovat zpřísněním podmínek existence toho, co deformuje morálku společnosti, na to už je pozdě. A komunisté tak nečinili z nějakých ušlechtilých důvodů, jak naznačujete, ale z důvodů ideových, jež, byly už ve své podstatě zhovadilé. Propagace násilí, která má dnes zelenou, je ovlivněna trhem a tedy penězi. Jenže nabídka je závislá na poptávce. A jsem u toho. A pak se nemůžete divit ničemu. Ani naší inscenaci. Přisuzujete-li i nám podíl na propagaci násilí, svědčí to o tom, že jste naše představení nepochopil, nebo že jste nesetrval do konce (zažil jste i onu televizní tiskovou konferenci v 2. polovině inscenace, s vystoupením pana Topora?). Nebo jste psychický puritán.

Zajímavý divadelní útvar, tahle hříčka Rolanda Topora! A ta popřestávková kombinace s Théatrem vérité je velmi působivá. Včetně onoho propojení postavou pana Vavřince. Příjemné osvěžení, pravda - byť burcující, v dramaturgii pražských divadelních scén.
> Jana Máša Lidská, divad. kritička


Děkujeme za uznání.
Vaše sexuální scény jsou hrozný! Byla ta vaše herečka už někdy v posteli s chlapem? A proč se před tím nesvlíkne ?
> Petr Svačinka, kolej Větrník


Milý studente,
mezi divadelní a kolejovou sexualitou je jistý rozdíl. Máte-li rád realismus, zajděte si na Maryšu. Jde-li Vám o naturalismus, našlo by se toho po Praze jistě sdostatek. A v neposlední míře: celé naše představení je vedeno spíše po brechtovsku než podle Stanislavského. A pak: u scény, na kterou patrně narážíte, by nastal - obnažila-li by se tedy ona herečka - problém s oblékáním, které by svojí zdlouhavostí narušilo rytmus představení. (A to už vůbec nemluvím o riziku z nachlazení!)
Který blbec vám to režíroval? To rozhodně pod tím nebyl podepsaný Vašinka! Nač ta mystifikace?
> Václav Hrabě, Praha-Olšany


Máte pravdu - režiséra, který původně začal inscenaci studovat, jsme byli nuceni pro neshody s herci, kterým neustále fyzicky i slovně vyhrožoval, nahradit kolektivní režií interpretů. Byl to ovšem experiment, který vyšel. Ostatně – existuje např. i orchestr bez dirigenta. Po premiéře se dotyčný režisér hercům omluvil a všechny nadávky odvolal.
Myslím, že na takovou výstřední komedii, nebo spíše skládanku, je škoda vašich herců, kteří za dobu, co k vám chodím, se ohromě zlepšili. I když na druhou stranu, kupodivu, jako celek ve svém celkovém tvaru, včetně té mystifikace s tiskovou konferencí, rozhodně neponechá diváka v klidu.
> Vratislav Valníček, Praha-Krč


A my si zase myslíme, že jedním z úkolů, které divadlo a umění vůbec má, je právě diváka znepokojovat, nenechat v klidu. A na to nemůže být nikdy škoda ani dobrých ani špatných herců.
Nezlobte se, ale demonstrace záporného hrdiny aniž by byla dána odpovídající příležitost kladnému protipólu nemůže diváka přivést k dostatečné katharsis, jak tomu bývalo u klasických antických tragédií, dodnes nepřekonaných. 
> Jana Vopálenská, Praha-Smíchov


Vážená paní
(soudě dle zasvěceného dotazu),
kladným protipólem je přece sám divák, odmítající sebestřednou tupost jak hlavního hrdiny, tak onoho davu kolemjdoucích. Pokud ovšem s nimi nesympatizujete. Tak, jak o tom přemítavě mluvil teátrolog Just v televizi. A my se, kupodivu, s vědcem ztotožňujeme. 
Dávkované odporno může být ve správném množství mobilizujícím prvkem, ale čeho je moc, toho je opravdu příliš.
> Jan Zavadil, Praha-Malá Strana


Vážený pane,
co je to málo, co je to moc, co je to příliš? Množství odporna je třeba zvažovat závažností tématu. A téma občanské bezcitnosti, tupé lhostejnosti, absence sociální sounáležitosti je právě dnes, po převratu, tématem č. 1. alespoň pro nás.
Už Jiří Wolker se šel bít za spravedlnost světa a chtěl tasit ...
Neuvěřitelné, že tato hra byla, jak uvádíte, napsána už v r. 1975! 
> Josef Škopek, Praha - Barrandov


No comment. Ale přece jen: Obáváme se, že to, co bylo v r. 75. satirickou nadsázkou, bude brzo popisným realismem. 

Přečetl jsem si ohlasy vašich diváků na Dítě pana Vavřince a jsem z nich poněkud otřesen. Jak může někdo po shlédnutí toho skvělého představení napsat tak absurdní připomínky do ,,Ohlasů"? Byl jsem v Krytu už několikrát, a vždy jsem se tam setkal jen s diváky vnímavými, chytrými, kteří byli Vašimi inscenacemi chyceni. Připomínky, které jste zveřejnili (i když jste je mohli ignorovat!)nutno asi přičíst menšině, která považuje za povinnost vyjádřit svoji nespokojenost, odrážející jejich neschopnost vnímat umění jako dílo, reflektující realitu života ve varující nadsázce.
Jde přece o představení, burcující proti krutosti, násilí, nevšímavosti, cynismu, prodejnosti bulváru a vůbec proti všemu, co dělá lidský život nelidským.
Svěží rytmus představení, podmíněný virtuózním herectvím všech herců a hereček (těch obzvláště), nápadité využití hudby, scénické řešení - to vše dělá z představení jednu z nejoriginálnější ,,podívaných" v současné pražské divadelní produkci. A přitom v tak minimalistických inscenačních podmínkách. Škoda, že naše odborná kritika vás neustále pomíjí. Zasloužili byste si naopak mnohem větší pozornost.
Mnoho zdaru do další práce a nenechte se odradit mentálně zaostalými diváky. Vaší výhodou je - oproti ostatním divadlům - že k Vám podruhé už nepřijdou.
> Marcel Nyklíček, student


Milý diváku Nyklíčku, děkujeme. Nebudeme zapírat, že jste nás nejen potěšil, ale i - jakkoliv to bude znít pateticky - posílil v tom našem, v poslední době trochu neutěšeném, krytovém divadelničení. Je milé, všimne-li si někdo právě toho, oč nám jde.


Vážení,
ta první polovina představení o panu Vavřincovi a jeho dítěti mne přikovala k židli, jak se říká. Málokdy si člověk uvědomuje s takovou intenzitou tvrdost současného stylu života, jehož symbolem je právě ono dítě.
O to větší dík za druhou polovinu inscenace, tu s tiskovou konferencí téměř autentických kvalit, díky níž dojde člověk kýžené katarze.Absurdní je, že dotazy oněch fiktivních novinářů jsou téíměř totožné s hlasy oněch ublížených diváků, jak je uvádíte ve své listárně. Cholera!!!
Děkujeme za skvělý zážitek!
> Monika a Jan Chudobovi, muzikanti


Ach, kdyby tak mohlo platit ono dávné - Co Čech, to muzikant! Děkujeme!


Jste jedno z mála divadel, kterému jde o něco víc, než o zisk ze vstupného, kterým byste mohli mávat před očima grantových komisí. A přijde mi nespravedlivé, když divadelní spolek tak jedinečné tváře a originální divadelní poetiky je odsouzen k nezaslouženému nuzování v důsledku tupé a omezené byrokracie. Tím dítětem pana Vavřince jste pro mne Vy!
Vydržte.
> Jana Tomášová, učitelka


Vzácná paní učitelko,
vzhledem k tomu, že jsme svým způsobem odkázáni na podporu oné, jak Vy říkáte, byrokracie, dovolte nám použít onoho diplomatického vyjádření: ,,No comment". Ovšem, že úřední podpora našeho divadelního snažení je mizerná, v tom jsem bohužel nucen dát Vám za pravdu. Ale pro to není nic nového pod sluncem. Za bolševika jsme navíc putovali po nejrůznějších pražských štacích, vyháněni a znovu připouštěni.
Mrzuté na tom je, že diktatura trhu, tj.prachů, je neoblomnější než tzv. diktatura proletariátu (přesnější termín je diktatura stranického aparátu), která se tu a tam dala i obelstít. A které z partají dnes záleží na osudech nějaké kultury?
 
Z OHLASŮ NA PŘEDSTAVENÍ „KOLIK KULIČEK JE V PYTLÍKU ANEB ....“ (dříve Diablogy)

Už dlouho jsem nezažil takovou skrumáž inteligentního humoru, tak fascinující směs absurdit a přesně odpozorovaných faktů reálného života! Ta lehkost a elegance, tak kontrastující s masově oblíbeným dikobrazovým tzv. humorem na straně jedné a křečovitým, umělým humorem pythonovsko-sklepovým na straně druhé. Dubillard je prostě umělec a ne estráďák či narcistický exhibicionista.
> arch. Jan Hanák, Praha 4


V teorii humoru se příliš nevyznáme. Nám se Dubillard prostě líbí. A nezapomínejte, že autor je Francouz, nikoli vycmrndlý Angličan a není zatížen onou pověstnou.vepřovou s knedlíkem a zelím. A spíše inklinuje k vínu než k pivu.
Nejvyšší čas, že jste dali taky jednou větší příležitost mladým herečkám! Jejich chuť ke hře je skoro hmatatelná. Kontrast s uvážlivějším, napůl klaunským herectvím té starší dvojice dává celému představení osobitý kolorit. Škoda, že obecenstvo nedůvěřuje neznámým autorům, protože menší návštěvnost je rozhodně spíše vizitkou nenávštěvníků, než úrovně představení. (Ale třeba jindy máte plno...)
> Marie Horalová, Praha - St.Město


Rádi bychom dali příležitost i jiným mladým hercům a herečkám, ale kde vzít a nekrást. Jako spolek, existující při Občanském sdružení nemůžeme herce platit (kromě grantových představení). A je málo těch, kdo si mohou dovolit ten přepych a hrát zadarmo. Jak je tomu i u našich krytových profiherců. A dnes mají mladí tolik možností jak využít svůj volný čas: disko, drogy, hip-hop, všechny ty ocelové hevymetály, Kanáry, sex, Velcí Bratři, Super Star ... Tohle neberte jako nějaké ublíženecké vyplakávání se na rameni, to jen konstatujeme.
 Líbí se mi, že u vás je každé představení jiné. Člověk nikdy neví, co ho čeká.
> Jitka Toufarová, Praha - Smíchov


Milá slečno,
to mi taky nevíme. Každé představení je jiné, protože pokaždé hrajeme něco jiného, čehož si zajisté časem povšimnete. Promiňte, že jsem zažertoval – pochopitelně vím, jak to myslíte a děkujeme za názor. Doufáme, že je to pravda.
Jazyk překladu mi připadá tak svěží, že se mi ani nechce věřit, že jde o překlad. A přitom je cítit i onen francouzský rukopis. Možná, že interpretace textů by mohla být právě v souvislosti s charakterem dialogů trochu odlehčenější. Ale to je jen taková drobná připomínka a - byl jsem vrchovatě spokojen! I prostředí vašeho divadelního klubu působí mile. Byl jsem u vás poprvé, ale rozhodně ne na posledy!
> Petr Švihlík, Praha - Krč


Máte naprostou pravdu. Překlad i nám přijde skvělý a francouzský. Pokud jde o to herectví - inscenace potřebuje vyhrát. Ale hrát ji můžeme v průměru asi tak třikrát za dva měsíce - kvůli ostatnímu repertoáru, neměli bychom dost diváků, není ve fyzických silách našich herců, kteří se musí nějak živit. A někdy i trochu žít. Ve volném času. A toho je málo. Přijdete-li ještě někdy, přiveďte i někoho sebou!
Mám ráda divadlo, při kterém nevybuchuji smíchem, ale po celé představení se přitom usmívám. A to byl právě případ vašich Kuliček atd. Člověk pak odchází domů s příjemným pocitem. A ani se mu odejít nechce. Mimochodem: konečně máte taky trochu (vlastně hodně!) reprezentační vchod! Jakoby sluncem ozářený. Škoda jen té nečistoty na ulici, ale za to vy samozřejmě nemůžete... Ať se vám daří!
> Marcela Jimramovská, Zbraslav

Milá slečno,
náš principál už léta tvrdí, že smyslem naší práce není umění s velkým u, ale dopřát návštěvníkovi zážitek příjemně stráveného večera. Jsme rádi, že se nám to u vás podařilo, soudě dle onoho úsměvu. Podaří-li se nám ukrojit i nějaký ten krajíc z bochníku umění, tím lépe.
Na nově vyvedený vchod do divadla jsme hrdí! Zvláště když jsme si jej pořídili vlastními silami. Trápí nás to, co se nelíbí ani vám: ty příšerně od psů očurané rohy u vrat. Soudíme, že na Plzeňské je nejvíc psů v Praze. Nicméně za velký úspěch považujeme, že osvětlený vchod odradil od podobného počínání aspoň naše spoluobčany. V průchodě samotném se pak i nápadně zmenšil počet použitých injekčních stříkaček. Zkoušeli jsme Savo, pokusíme se sehnat chlorové vápno a snad prý existuje i nějaký přípravek, který pejsánkům nevoní. (Údajně se mu říká Rasova moč!). Takže uvidíme. (Pepř nepomohl, lidé ho kradli.)

zpět do rubriky Z divadla