|
O existenci Josefa Sedláka jsem se dozvěděl, když se mi náhodou
dostal do ruky jeden starý výtisk bulletinu Obce spisovatelů, kde ve
fejetonu Aleny Morávkové byla otisknuta i jedna jeho báseň:
AČ JSEM JIŽ STÁR
nehodlám respektovat
vážnost situace
a spíše
jsem nakloněn ke klukovinám
které jediné
skýtají chabou ochranu před
smrtí
Uléhám většinou bez obav
že bych se nemusel vzbudit
a
probouzím se časně
nedočkavostí nového dne
Vzrušují mne obyčejné
věci -
vítr a déšť
strom
tráva spálená sluncem
mochomůrka a jiná
podobná slova
Důležité starosti starostů
přecházím úsměvem
někdy
však poněkud kyselým a vzteklým
Ještě si ukopnu palec
do paty vrazím
si trn
a někdy koukám po hvězdách
A tak dozrávám
spojiv konečnost
s nekonečností
Vracím se ke kořenům
Nerad
I stalo se, že při jednom z našich kočování měli jsme cestu
kolem Šternberka, kde žil. Nebylo těžké vypátrat jeho adresu. Byl
to starý pán, veselé nátury, navzdory krutému osudu: po odoperovaném
šedém zákalu byl postižen i zákalem zeleným, nevyléčitelným,
takže viděl jen obrysově, případně ze 20 cm. Daroval mi svoji sbírku
Kam odlétají ptáci, kterou si vydal svým nákladem. Zalíbila se mi
do té míry, že jsem z ní udělal i pořad v Našem Krytovém
divadle Orfeus. (Verše byly doplněny jeho překladem mazurských příběhů
Siegfrieda Lenze - U nás ve Žbánku, což je vynikající
literatura.) To už jsme si s panem Sedlákem dopisovali. Z jeho životních
osudů a literárního díla vznikly tři pořady Nežádoucích textů,
které jsem tehdy dělal pro ČRo 6, kočírovaný ještě Ivanem Šternem.
Ke scénáři mi poskytnul pan Sedlák i dokumenty svého života.
A z nich jsem vyčetl všechno to neradostné, s čím se v životě
potkal. Hlavně po r.1968, kdy se z ředitele místní základní školy
stal bývalým ředitelem, protože jeho činnost v onom neveselém
období našich dějin se neslučovala s důstojností jeho profese.
A tak se stal kameníkem. Dokonce vyučeným. Což by se nestalo,
kdyby kolaboroval. A jeho zahrada by nebyla plná oněch krásných,
vlastnoručně vytesaných soch. A možná, že i těch veršů by
bylo méně.
Pro nepamětníky dovolím si zveřejnit dokument
z r. 1970. Svědčí o době a o lidech, kteří ji vytvářeli.
Jde o zápis ze schůze pléna OV KSČ z 29. 1. 1970, dokazující zároveň,
že nebyl komunista jako komunista. A že kolikráte právě ti, kteří
byli po 68.ze strany vyloučeni a nekáli se, trvali na svém, měli
mnohem větší podíl na určité protistátní aktivitě, než ti, kteří
sice ve straně nebyli, ale jen seděli na zadku a byli zticha, chodili
k volbám, podepisovali rezoluce, anticharty apod.
Dokument cituji
i s pozoruhodnými, neopravenými překlepy, které taky o něčem
svědčí. (ostatně povšimněme si jazyka našich současných veřejných
činitelů - zajímavá podobnost):
S e d l á k Josef, narozen 26.1.1922, číslo legitimace 1095384;
ZDŠ Šternberk, okr. Olomouc čl. legitimace nebyla vrácena na OV KSČ
POV KSČ v Olomouci dne 29.1.1970 na svém zasedání rozhodla
vyloučit Josefa Sedláka z KSČ, zbavit ho okamžitě funkce a nedát
mu možnost působení na mladé lidi ve funkci ředitele ZDŠ ve Šternberku.
Jmenovaný se velmi aktivně zapojil do obrodného procesu již od počátku
roku 1968. Aktivně vystupoval zejména ve své základní organizaci KSČ,
kde se mimo jiné snažil spojit všechny školské organizace do jedné,
aby tak mohl lépe a jménem většího kolektivu prosazovat názory na
své požadavky. /Viz dopis na KV KSČ z 14.1968, zápis ze společné
schůze všech šternberských škol z 12.6,1968 a jeho vystoupení na
II okresní konferenci KSČ v červnu 1968.
Jeho aktivita ještě více
vzrostla po srpnu 1968. Po vstupu vojsk okamžitě vyvíjel činnost ze
zaměřením proti sovětským vojákům a na obhajobu Dubčekova vedení.
Vydává v ruštině dva letáky, určené vojákům a důstojníkům
Sovětské armády, požadující okamžitě odchod vojsk a odsuzující
zrádce Bilaka, Koldra, Indru. Letáky jsou vydány jménem občanů Šternberka.
Chodil po několika závodech např.Chronotechna, kde získal podpisy
pro výzvu. Stává se aktivním bojovníkem Dubčekovksého vedení. Ze
školy je adresován 29.srpna 1968 adresován dopis A.Dubčekovi /po
jeho televizním projevu po návratu z Moskvy, v němž uvádí”:
Jsme s Vámi soudruhu Dubčeku porozuměli jsme Vám”…
Že
u jmenovaného nešlo o nějaké náhlé emoce, svědčí o tom
i dopis, který ze školy odešel 13. listopadu 1968 a byl adresován
listopadovému plénu ÚV KSČ, kde vyzývá UV KSČ, aby tvrdě zasáhlo
proti frakčním skupinám, které podle nich vystupují po pláštíkem
starých a předválečných komistů. Tato činnost se hodnotí jako
rozbíječská.
Rovněž na aktivu ve Slovanském domě, ve svém
diskusním vystoupení se stavěl proti schůzím starých komunistů
s důstojníky Sovětské armády, schvaloval televizní pořady a vůbec
sdělovacích prostředků a proto že tyto vyhovovaly jeho myšlení.
Na základě znalostí jeho postoje a veřejné angažovanosti byly zřejmě
jmenovanému dávány do schránek na dopisy výtisky „Zprávy”.
Aby veřejně vyjádřil svůj postoj a dal tak najevo své myšlení před
veřejností, nalepil na branku plakát, kde bylo česko rusky napsáno
- Jen pro zprávy - hoří výborně“ . Toto se mu podařilo, poněvadž
o jeho postoji se hovořilo po celém městě, fotografie tohoto plakátu
byla také uveřejněna a hlavně hodnocena v závodním časopise
Cronotechny ve Šternberku.
Na konferenci MV KSČ, která se konala 19.
4. 1969, to se již po dubnovém zasedání ÚV KSČ vystoupí ředitel
Sedlák projevem který vyzněl tak, že se stydí za to jak učil děti,
že nás osvobodil Sovětský svaz. Viz zápis s konference.
O jeho
postoji i působení n a učitelský sbor svědčí i to, že učitelka
Šubrtová z jeho školy v učebnicích ruštiny 8.tř. nechala na
konci článku, kde se hovoří o sovětských vojácích jako
o osvoboditelích, toto slovo škrtnou a napsat „okupanti”.
Dne
12. 6. 1969 došlo na jeho škole k vandalským činům ve dvou 9. třídách.
Zdi obou tříd byly popsány a počmárány černou křídou s nápisy
politicky zaměřenými například - SSSR je kojot - nezapomeňte na zrádce
a kolaboranty, nápisy urážející pionýrskou organizaci apod. Ředitel
Sedlák tento případ nikde nehlásil a když příslušník VB
v doprovodu vedoucího školského odboru s.Suka šel případ znovu
projednat k řediteli Sedlákovi, měl nemístné poznámky, k tomu,
jakým právem si příslušníci VB dovolili bez jeho vědomí přijít
do tříd ve škole a podávat hlášení na okres.Sám tento případ
hodnotil tak, že se jedná o pubertální výstřelky a že se celkem
nic nestalo.
Soudruh Sedlák se svým jednání a vystupováním zařadil
mezi pravicové oportunisty. Stál jasně na protistranických a
pravicově oportunistických pozicích, za něž aktivně bojoval. Významnou
měrou se podílel na vytváření nátlakových skupin vůči vyšším
stranickým orgánem.
Z toho důvodu se doporučuje:
1. Vyloučit Josefa
S e d l á k a z KSČ
2. Zbavit ho okamžitě funkce ředitele ZDŠ
ve Šternberku:
3. Nedat mu možnost působení na mladé lidi
4. Doporučit
vedení školského odboru ONV s.Sukovi, projednat provinění učitelky
Šubrtové a disciplinárně ji potrestat. O výsledku podat zprávu
OV KSČ d o 15. 2. 1970.
Bolševická pomsta měla i v tomto případě formu vendety -
rodové krevní msty: 7.2.1973 sděluje Gymnasium Šternberk panu Sedlákovi:
Přihláška Vašeho syna Dalibora Sedláka, studenta 45a roč.
našeho
ústavu, na Střední umělecko průmyslovou školu v Brně nebyla
rozmísťovací komisí doporučena pro politické postoje otce
v krisových letech. O tom Vás uvědomujeme. Sdělte nám, zda přesto
trváte na odeslání přihlášky na uvedenou školu.
S pozdravem
Ředitel,
podpis nečitelný
K této odysei mi připsal pan Sedlák krátké, výstižné P.S.:
„Svět je malý Absurdistán. Ten ředitel gymnázia, který je
podepsaný pod zákazem studia, stál v r. 2001 mezi těmi, kteří
byli městem vyznamenáni čestným uznáním za svou pedagogickou
praxi. Odmítl jsem tam jít. Opět jsem dělal potíže. Ale nemohl
jsem se tam jít postavit.“
SRPNOVÁ NOC
Adolfu Kroupovi
Nebe je pošité hvězdami
ale co chvíli se některá nitka přetrhne
a ve tmě
zůstane černá dírka
Stále to padá
stále to v nás padá
S hlavou ve větru
vzpíráme nohama těžkou zem
Stromy jsou plné sovích
křídel
a k ránu
je pod listy plno slz
Kam odlétají ptáci
když
se jim nejvíc stýská?
Kromě kamenosochařiny i stále překládá. Ponejvíce - což je
absurdní - z ruštiny. Jeho překlady ovšem zprvu vycházejí
pokryty jmény přátel: Lída Dušková, Anna Nováková, Vlasta
Tafelová, Jaroslav Hulák…Ale vycházejí. Na rozdíl od doby popřevratové,
kdy o jeho knižní překlady, opět z ruštiny, není nakladatelský
zájem.
I jeho verše se marně domáhají veřejného uznání. Svoji
sbírku Kam odlétají ptáci, kterou si vydal vlastním nákladem, chce
zadat do výběrového řízení na udělení Ceny Jana Skácela. Ale
soutěž je dopředu rozhodnuta ještě před vypršením termínu uzávěrky
přihlášek…
Při našem kočování jsme se v létě 2006
zastavili u Josefa Sedláka, a na jeho krásné zahradě jsme
recitovali jeho verše. Seděl proti mně, obklopen přáteli. Sice
neviděl, ale slyšel a usmíval se. Těžko se mi přednášelo.
Domluvili jsme se potom, že za rok své setkání zopakujeme.
Před třemi
měsíci mi přišel balík knih - jeho nová sbírka: Trn z paty.
Tentokrát už ne vlastním nákladem, ale péčí Literárního klubu
Olomouc. V Olomouci mu uspořádali i literární večer z jeho
veršů, ze kterého měl velkou radost . Bylo to spojeno
i s besedou s autorem, setkal se se svými přáteli, podpisoval
sbírku…Dočkal se aspoň té malé chvilky slávy..
„…Zimu jsme
prožili zatím ve zdraví, (krom nějaké té rýmy),” píše mi ve
svém posledním dopise, ,,teď jde jen o to, aby se vydařilo předjaří
a doktoři měli co nejmíň práce…”
Zemřel v pátek 18. května 2007 ráno. Ve věku 85 let.
Toto je poslední báseň z jeho poslední sbírky:
TEN TRN MI V PATĚ,
tuším,
ještě vězí.
A slunce buší
jako
na tympán.
Jsem stár
a není mi do tance.
Ach, kdeže končí staré
romance?
Celý svět
zatáhl mně stín,
zkrátka a dobře, nevidím.
Tak aspoň usadím se nad potokem
a spustím patu do vody.
Alespoň malá
chvilka pohody!
Nad hlavou postavím si stan
a budu odpočívat
jako ČINGISCHÁN,
jako CHULIGÁN,
jako DÁN…
ad lib.
A jako přídavek po potlesku ještě jednu malou, předposlední:
STÁŘÍ JE ZÁKEŘNÉ,
stáří je blbec.
Stáří je blbec,
stáří
je vůl,
stáří je života půl.
Nevěřte seniorům,
radši si dejte
rum.
Nevěřte seniorům,
než řekneš švec,
je konec.
Spadla klec.
Podvečer s jeho poezii v létě uděláme znovu. I když už
jenom na jeho památku. Bude tam sedět a poslouchat a usmívat se.
Radim Vašinka
PS. Ten večer nakonec nebyl. Druhá strana se neozvala. A tak si
Josefa Sedláka připomeneme v nastávající sezóně u nás v Krytovém
divadle.
|