zpět do rubriky Z divadla

Že by přece jen...?

    Po dlouhém váhání, trýznivém přemítání a přemáhání sama sebe dospěl náš principál k nejistému přesvědčení, že není vyloučeno, že by asi tak v květnu 2007 dal veřejnosti v pospas některé z plodů svého volného veršování. Dobře si vědom faktu, že dříve, než člověk skočí do vody, má ji nejprve ozkusit palcem nohy. Jeví-li se mu pak ona řeka, rybník, koupaliště či moře teplotně přijatelné, možno postoupit dále a smočit si tělo vodou, nejdříve pomocí rukou a v krajině srdce. Pakliže ho ani toto počínání neodradí od pojatého úmyslu, možno vejít do vody a plavat, umíš-li, neumíš-li, topit se. Též je ovšem možno pouze se brouzdat. (Činili jsme tak v mateřské školce a jak nám bylo hezky!)
    V případě topení jsou pak dvě možnosti: volat o pomoc nebo jít ke dnu.
    Ale ponechme budoucnost budoucností.
    Dříve, než se náš principál pokusí plavat, ozkusí tedy nejprve vodu palcem nohy...
    Aby v tom nebyl sám, bere si ku pomoci obrázky Miroslava Huptycha, jimž se říká koláče - jdou k duhu a dobře k veršům chutnají.
    Snad ještě drobné upozornění:
    Principál, aby preventivně unikl nežádoucímu zájmu veřejnosti, zvolil si -po příkladu četných našich umělců, jako je Borovička, Petržel, Frýda, Jebavý, Kuběna, vlastně Meinl, Halbhuber, Hrobník aj. - svůj pseudonym (pro méně vzdělané: přezdívku, krycí jméno): plk.Vašinko. Vypadá to, že jde o někoho jiného, ale je to opravdu on! Nenechte se mýlit!
    Zvolené ukázky jsou z jeho básnického pravěku,z 1.části „Vašinkových básniček" (1956-1973), z 1. oddílu, jenž nese název

 

 
I.
Jinošství
(básně lyrické)
 
 
Říkával jsem ti
Máš plavé vlasy
hnědé oči
jak tě mám nalézt
nezachytitelná
Neustále jsem ti opakoval
tuto chválu
zanedbávaje
zelenavý odstín
tvých očí
Po naší čtrnácté schůzce
stala se jedna
nemilá příhoda
Zapěl jsem labutí píseň o začátku a konci
v osobité úpravě pro
mužné sólo

Stále však říkám
Máš plavé vlasy
hnědé oči
 
 
 
 
 

Mladý muž
zastřelen na útěku všedního
dne splašený párem pivovarských koňů
jedoucích z jeho pohřbu

Jeho rov je porostlý cypřiši
zelenajícími se ironií osudu
veverky poskakujíce snaživě přihryzávají cypřišové plody
v jehlany pyramid
koketující lehce s náznakem abstrakce
což i šišatině dává přísvit nekonečného bytí
což znásobeno hřbitovní absolutností
stává se mladému muži smyslem života v němž zbývá pouze
zaměnit cypřiše pivoňkami
což absurdností zdánlivě absolutní posvěcí záhrobí do třetice

Kondolující zástupy mladých mužů a žen
výmluvně odhánějí slovy básníka závan větrné vzpomínky
pivovarských koňů
poněkud nevhodných k posvátné atmosféře Tragédie

A nad tím
vším
rolník osekává pivoňky na kompost
čině jej pivoňkovým
 
 
 
 
 

Neoprávněně milkoval se
mimo střídu
Chycen při činu
byl sťat za rozbřesku
praporních trubačů
Jeho poslední slova byla
Vojáci a hlavně
upozorňuji nezapomeňte
si zapnout poklopce
 
 
 
 
 
A ještě pár básní z oddílu následujícího:

 
II.
Mužství
(zdechy a papěvky)
 
 
 
 
 

17 000 smavých zajíců
snově se oddává
v bílých (a proužkovaných) peřinách

17 000 mužů středního věku
vychází s kuropěním
a noří se v mlžatnou páru
jedlových lesů
Chodíce pod deštníky 
a v pláštěnkách
sborově pějí
chvalozpěv života za obtěžkávání
holubinkami
a houbou růžovkou
Pak uléhají k smavým zajícům
úporně dorážejícím s ránem

Krajinou jezdí černý myslivec
s tikem
a bílým transparentem

RAČ S PREZERVATÝVEM!
 
 
 
 
 
Ludmila

(báseň výhradně pro profesionální přednes)

Když už jsi přišla
má paní doktor
zůstaň si na noc
a proč ne
Buď jako doma
Sundej si boty
a obnaž ňadro
i vše

Však
kráso plavovlasá
nejprve postůj mi na chvíli
s nohama rozkročenýma
otevři zlatou bránu ráje
budu ti pod ní jezdit s elektrickým vláčkem

vždyť víš

že nejkrásnější v muži
je skryté dítě
nevinné dítě
chlapeček hravý
hošík kučeravý

kluk nezbeda
 
 
 
 
 
---

Zelený ostrov uprostřed rudé země
Uprostřed ostrova kříž
Na kříži visí
Za nohy ukřižovaná dívka
Bílá jak mramor a s tichými prsy
Panenské tělo probito
Zlatými hřeby
Z obnaženého pohlaví
Vyrůstá rudá růže
Na kterou usedají
Ptáci kolibříci
Pod jedním každým
Dívka jemně sténá
Devíti otevřenými ranami
Teče krev
Kanoucí u pat kříže
V koberec černých vlasů
Vpletený v koruny bílých lilií
Kterými pláče zelený ostrov
Uprostřed rudé země

Před ukřižovanou dívkou stojí muž v černých
krepsilonových plavkách se sokolským páskem
a teskně se usmívá

Přicházejí čtyři básníci s pilkou kleštěmi a šroubováky
kteří dívku osvobodí

Opodál pláče dítě

A kdesi daleko je slyšet píseň
 
 
 
 
 
---
Bála ses o svoji nahotu
Předpokládané odevzdání
počínalas tak jak je zvykem
podle chuti
více či méně zdráhavě
však s tmou
s laskavou spřeženkyní pohlavních plesů

A tu se pootevřela ústa tvé nahoty
Se široce rozevřenýma očima
prošlas kolem sebe
Obřadným krokem šla jsi mi vstříc
v tichém bezvládí
předcházejícím nadcházející
V ostrém zasyknutí
zachytila ses mého těla
vzdávající se napospas
a veskrze
v jediné chvíli
neposkvrněné pravdy

již jsem ti vzal
sám pro sebe
a kterou tehdy znala jen tvoje nahota

Té se už nebojíš
 
 
 
 
 

Hlídáš si oči
aby ti stály v slovu
Tvrdě jim klopíš víčka

Už i tvé ruce zapomněly

Jen ňadra se ti občas ještě pozachvějí
přejdu-li kolem
a vyběhnou mi po svém zvyku
pár tepů vstříc

Pod nohama se nám motá
láska nekřtěňátko
 
 
 
 
 
---
Chodím bez tebe o holi
s čepicí v ruce postávám 
u každých povědomých dveří
Těch chvilek trapné komiky

Kojím se v samotě
sčítáním vrásek
a šedých vlasů
přebytku tuku
a zbytku snů
 

 

    Pokračování možná zase někdy příště. Autor toho má hodně. Skoro až moc.

zpět do rubriky Z divadla