zpět do rubriky Z divadla

Vyprávění o malíři, který chtěl malovat jako Gauguin
recenze (Jihlavské listy, 8. dubna 2008)

NOVÁ ŘÍŠE - Komorní a zcela netradiční prostředí jeviště novoříšského kulturního domu. Stejně tak komorní počet posluchačů, kteří se v sobotu večer zvedli z křesla od televize, opustili domácí pohodlí a přišli, aby se pokusili objevit kořeny jednoho ze zapomenutých novoříšských rodáků...

Ojedinělý literárně-dramatický večer, na kterém měl být představen malíř a spisovatel Jan Mošťěk, připravil Novoříšský kulturní spolek v rámci projektu Hledání kořenů. V roli Jana Mošťka, předčítajícího ze svého díla, se představil principál Krytového divadla Orfeus Radim Vašinka.

„Mošťkova vyprávění jsou podivuhodnou směsicí humoru chtěného i nechtěného. Okouzlují svojí naivitou i rafinovaností, s níž mísí osudy svých hrdinů s osudem svého života. Moštěk dovede mistrně vybudovat překrásné situační trapasy, jeho lyrika dovede být parodizující i jímavá, a tak člověk opravdu neví, co jej vedlo k absolutnímu zavržení veškeré své literární tvorby, k níž se nechtěl hlásit,“ řekl na úvod novoříšského literárního večera Radim Vašinka.

Pak usedl na vyvýšeném pódiu ke starému dřevěnému stolečku pod lampu se žlutým stínítkem a ponořil se do prvního poutavého příběhu. Vyprávění mělo spád a pestrá mluva Mošťka občas zazářila i vtipnými výrazy, které byly často na hranici vulgarity. Příběhem druhým, který se skládal ze tří sešitů, bylo vyprávění Jana Mošťka o Josefu Mánesovi. I zde posluchači po pár větách pochopili, že Mošťkova malebná mluva je prostě kouzelná...

A kdo to byl vlastně Jan Moštěk? Jeho skutečný životopis byl sestaven z dopisů jeho sestry Marie Uhlářové. Narodil se 9. srpna 1923. Vyrůstal v početné rodině patnácti dětí v Nové Říši nedaleko premonstrátského kláštera. Jan Moštěk se zprvu vyučil malířem pokojů a později pracoval se skupinou restaurátorů. V padesátých letech chtěl být na volné noze, což se mu částečně podařilo.

Bydlel v opuštěném domě nedaleko vesnice, maloval, psal, živil se u rodičů. Později byl z chalupy vypovězen a jeho samota přerostla v bezdomovectví. Prodal tehdy všechny své obrazy. Posledních pětadvacet let strávil v naprosté izolaci na faře ve Volfířově u Dačic, kde také na jaře roku 2001 zemřel.

A tak dnes žije Jan Moštěk jen v uměleckém odkazu svého díla, v povědomí svých příznivců, kterých není sice mnoho, jimž se ale vrývá hlubokou rýhou nejen do paměti, ale i do srdce. Mošťkův sobotní večer v jeho rodišti byl skvělý a neobyčejně poutavý.

 

Dana Čírtková

zpět do rubriky Z divadla