zpět do rubriky Z divadla

Principálovy výzkumy překládacího stroje Google

 Principál, vyvinutý jako naprostý jazykový primitiv, navazuje v současné době uměleckou komunikaci se světem (zatím Rakousy a Rumunsko). Byv zasvěcen do tajů překládacího stroje Google-překladač, dospěl kontrolně k zajímavým výsledkům, když – pamětliv onoho fučíkovského „Lidé bděte“ v kombinaci s oblíbeným ranně bolševickým: „Důvěřovat, ale prověřovat“ - vyzkusil přeložit německý překlad českého textu zpět do češtiny. Výsledek tohoto pokusu jej natolik rozjařil, že se takto veselí při svých podzimních depresích a hledí do života nezkaleným jiskrným zrakem.

O svoji radost nad tímto zbrusunovým surrealistickým postupem rozhodl se podělit i s návštěvníky našich internetových stránek.

Předkládáme vám tedy, vážení návštěvníci, výsledek Mistrových výzkumů:

 

První principálovo hlášení

Veselý Kopec u Hlinska, 23. 7. 2003

 

Slečno Žemlová, vážená slečno,

 

slíbili jsme našim případným zájemcům, že jim budeme referovat o tom našem letošním putování po vlasti. Takže teď, i když je člověk znaven jak vůl po orbě úhoru v kamenitém terénu, nezbývá, než začít tento slib plnit.

Docela pěkně bylo na Křivoklátě, kde jsme sice museli naše hostování zkrátit, ale z důvodů veskrze pochopitelných: paní kastelánka pronajala hrad filmařům, aby získala peníze na provoz, údržbu a realizaci dalších zámyslů. Ono jich je sice hodně, těch peněz, jak říká, kolikrát prý ani neví co s nimi, protože hradní politika p. Kaigla z Ministerstva kultury je i v tomto případě rozkošná, ale nějaká ta koruna přece jen je dobrá. Zkusili jsme i večerní představení pro dospělé, překonávajíce úklady filmařů, různé jejich gulisy, praktikábly, kolejničky pro jezdící kameru a jiné nástrahy. Sešlo se i sdostatek diváků, aby shlédli náš obrozenecký kus „Kyž bych se byl neoženil“. Principál byl hrdý, jak vymyslel novou jevištní koncepci, využívající mírně exotického prostředí purkrabství, aby si po dvou dnech rval vlasy cože to bylo za hovadinu. Takřka postmodernitátní. Bolest z tvůrčí trýzně jej pronásledovala i ve spánku, takže z hradeb se rozléhalo do krajiny teskné „Uá, uá“. Nakonec, vyčerpáni marným soubojem s místním předváděčem dravých ptáků, který je na nádvoří předváděl návštěvníkům a oni mu ulétali, někdy až na střechu křivoklátské lékárny, lomil rukama, tu pod lucernou, tu pod okapem a volal „Bubo, ke mně,“ a bubo bubo nic, odjeli jsme do světa.

Stavili jsme se na Krakovci, zapohádkovali, principál předvedl vzpomínky Jiřího Dědiny z poloviny a více min. stol., a doufal, že potěší pana kastelána starobylou dechovkou: „Když Mistr Jan v Betlémské kapli kázal“, ale kastelán si toho nevšimnul, dlev stále duchem na Křivoklátě, kde už druhým rokem mu umělečtí tesaři dělají repliku středověkého mostu pro jeho hrad, protože ten starý se musel pro nevhodné chování zrušit a teď se tu chodí jen pokradmo hradním příkopem.

A konečně jsme se vydali na souvislejší pouť do vzdálenějších krajů. Tím jsme ukončili středočeskou část, kterou jsme uskutečnili díky dotaci Středočeského kraje, jehož kulturní úředníci jsou rádi i tomu, že jejich podpora a naše činnost mají krajský přesah a celostátně zviditelní jejich starostlivost a péči o kulturu.

Jedeme na Českomoravskou vrchovinu. Čeká nás Hlinecko a Veselokopecký jarmark.

Slečno! Srdečně děkuji za přepsání Vaší milou ručkou!

 

Radim Vašinka,

nezávislý principál

 

P.S.: Principál je letos trochu zamlklejší, patrně má starosti, o něž se nechce podělit. Proto míň glosuje, komentuje a poňouká. Ale mnohé z úvah, které zveřejňujeme, jsou pochopitelně jeho ústně nevyřčené myšlenky.

R.V.

   

První zprávy z hlavní činnosti

Merry Hill v Hlinsku, 23. 7. 2003

 

Miss těsto knedlík, vážená slečno,

(jindy též: Žemlová slečno)

jsme Vám slíbili, naše potenciální kandidáti, aby se zpráva o našem turné této země. Takže teď, a to i v případě, že je vůl, jak je člověk unavený po orání úhoru ve skalnatém terénu, vedla k začátku, než aby tento slib naplnit.

A spoustu Křivoklát, kde jsme na květnu, ke zkrácení našeho hosta, ale z důvodů zcela zřejmé: Ženy kastelánka hradu pronajatý filmaři získávat peníze na provoz, údržbu a provádění dalších úvah. Jedná se tedy o hodně peněz, říká, prý nevědí, kolikrát se neví co s nimi, protože zámek politiky p. Kaigla ministerstva kultury je v tomto případě, milý, ale korunu, která je zatím na chuť dobrá. .My zkusili večerní divadelní představení, my dospělí, přejezd úklady filmových tvůrců, jejich různé Gulisa, proveditelná, běží kolejnice pro kamery a jiné nástrahy. Spolu s sdostatek diváci vidět oživení našeho kusu „Kyž bych byl neoženil.“ Zadavatel byl hrdý na to, jak vymyslel novou fázi návrhu, s použitím mírně exotické okolí Burggraf, za dva dny aby se rval vaše vlasy, jaká to byla hovadina. Téměř postmodernitátní. V tryzno bolest kreativní a hnali ho v jeho snu, tak, že stěny jsou v krajině rozléhalo smutný „UA, UA.“ Nakonec vyčerpán k ničemu soutěže s místními demonstranti dravých ptáků, u soudu návštěvníků, a dali mu odlétali , Někdy až po střechu lékárna Křivoklát, lomil rukama pod lampu, pod okap, a nazval „Bubo, ke mně,“ a Bubo bubo nic, šli jsme do světa.

 

 

  Jsme v Krakovec zapohádkovali historie, hlavní pamětí ukázal George Dědina od centra a více min. Století. A doufál, že pan Comfort Kastelána staré dechovky: „Je-li leden mistrů v Betlémské kapli kázal“, ale supervisor nevšimnul, dlev na Křivoklát duch je stále tam, kde je druhý rok svého uměleckého kováře udělat repliku středověkého Most k hradu, protože staré museli zrušit pro nevhodné chování, a teď jsem jít pouze o stealth příkopem.

 

Nakonec jsme jeli na pouť do souvislého vzdáleného regionu. My skončil Středočeská straně máme díky grantu Středočeském kraji, kulturní úředníci jsou také potěšilo, že jejich podporu a my jsme jeden překrývala regionální a země-široký přítomnosti své péče a údržby pro kulturu.

Jsme Bohemia-moravské vrchoviny. Máme Hlinsko Veselokopecký a spravedlivé.

Postrádat!

Jsem velmi vděčný za vaše pěkné psát o ruku!

 

Radim Vašinka,

Nezávislý Hlavní


PS: Nejdůležitější věc je trochu zamlklejší letošního roku, zřejmě má na starosti, které mu nejsou ochotni sdílet. Proto méně glosuje, připomínky a podporu. Ale mnozí z úvahy, pošty, samozřejmě, jeho myšlenky verbálně není dosud známa.

R.V.

 

Na vysvětlenou a pro pochopení čtenářů:

Roku 2003 odesílal principál svá „Hlášení o pohybu Putující královské šekspírtovské divadelní společnosti Orfeus v Čechách v Moravě“ , psaná na psacím stroji (tedy ještě dávno před vynálezem emajlování) člence našeho divadla, Jitce Žemlové, která (pracujíc všemi desíti), to přepisovala na kazety, jež se staly podkladem brožovaného cestopisu, prodávaného v našem divadle ve snaze zachránit principála před smrtí hladem. Odtud tedy ono úvodní: Slečno Žemlová, vážená slečno,

zpět do rubriky Z divadla