zpět do rubriky Z divadla

Vážení příznivci, ctění zájemci,


coby divadelní spolek, jehož činnost neodpovídá většinovému vkusu současné populace, musíme si o to více vážit přízně každého našeho diváka. Za této nevlídné zimní situace pokládám za nutné zveřejnit prohlášení.

Více, než jak bývalo zvykem, se stává, že pro onemocnění odpadá tu a tam nějaké představení. Snažíme se na tento fakt včas upozornit, ale přesto se najdou diváci, kteří to zjistí až přímo na místě. Ještě v loňské sezoně snažili jsme se těmto kiksům vyhnout využítím principálových interpretačních schopností širokého rejstříku, takže večery, obsahově improvizované podle složení návštěvníků, měly někdy i velice příjemný charakter.

Letos je to horší, protože principálovy klouby jsou do té míry opotřebovány, že musí nejen vážit každý krok, ale i jeho rentabilitu. Velice se omlouvá, že v situaci, kdy máme onemocnělého herce (a ti jsou u nás typově nezastupitelní!), a ohlášen jen malý počet diváků (4, 5…), nezaskočí s náhradním programem.

Konec loňského a začátek letošního roku pak je ranou pod pás od přírody, ostentativně dávající za pravdu prezidentu Klausovi, že k žádnému oteplování nedochází. Hlavně v zimě. Chodníky jsou kluzké, na silnicích bordel, nikomu se nechce vycházet po práci ven z domova, každý sedí u televize, která všechny baví a baví a baví až do zblbnutí, a my v Krytu netopíme a netopíme a netopíme. Díky štědrosti návštěvnické obce a občasných mecenášů máme sice na činži, ale nepřízeň MČ Praha 5, která po tři roky odmítá nám finančně přispět na provoz, nám brání zapojit přímotopy a přihřívat si divadelní ovzduší, protože bychom se nedoplatili a nedoplatili a nedoplatili. To také dělá svoje. Ale: přijde-li dvacet diváků, hned je zde teplo nejen na duši, ale i po těle. A když je jich 40, je vedro, že všechno sundávají saka! A tedy: nebojte se ničeho, nechoďtě sami, ale asi tak ve třiceti a bude vše vyřešeno!

V konkurenci více jak stovky kulturních zařízení v Praze, z nichž mnohá tak krásně diváka baví a baví a baví, je těžko obstát. Nejsme muzikálové divadlo, nejsem postmoderna, nejsme obstarožní komici, nehrají u nás televizní seriálové hvězdy, příliš se o nás nedočtete v novinách a časopisech. Někde bude zakopaný pes. Principál byl onehdy dojat celostránkovou zasvěcenou diskusí o beatnické poezii v Lidových novinách. Jak všichni moudří redaktoři ji opěvali! 5 let se principál morduje u nás se všemi druhy beatniků, jediný v celé Praze, a pes po nich neštěkne, nanejvýš kolem 8 lidí. A už ani jeden z těch nadšených jich opěvatelů. To je pak těžké. Nu což.

Onehdy jsem vyhmátnul z internetového Seznamu pradávný ohlas na jedno naše dávné představení (otiskujeme na našich stránkách) a tak neodolám, abych na závěr z něho neocitoval pár řádků:

„…Hraje se s publikem,“ píše Ivan Tomek, „ s jeho reakcemi i proti nim, s aktualitkami i bez nich, ale s chutí a nadšením. Lidové divadlo nemusí dělat z lidí blbce (ač je to osvědčený recept, většinou, jak ukazují peoplemetry, také úspěšný). Nečekejte elitářství, nesrozumitelnost, ale dočkáte se radostí.“

Lidové divadlo děláme i dnes. Ale kolikrát si říkám: „Dobrá, a kde je ten lid?“

A někdy si dokonce i odpovím.

zpět do rubriky Z divadla