zpět do rubriky Z divadla

Divadlo Orfeus — skrytá nit podstaty světa


Pokud jste z Prahy a jezdíte každodenně z práce či do práce tramvají nebo autobusem po ulici Plzeňská a zrovna si třeba nečtete, nemůžete si mezi stanicemi Bertramka a U zvonu nevšimnout po pravé straně žlutých vrat s velkým, mezi smogem a prachem zašedlých domů s vtěsnaným nasvíceným nápisem Divadlo Orfeus.


Nemůžete si nevšimnout žlutých vrat s nápisem… Snímek archiv Divadla Orfeus


Já jsem kolem tohoto místa jezdil dlouho a už ten nápis ve mně vyvolával různé emoce v podobě představ zaniklých kočovných spolků hrajících za úplatu po cestách, vzpomínkami na četbu F. Villona a jeho Testamentu anebo na zašlou slávu lesního divadla v Praze Krči, kde jsem vyrůstal a ve snaze o znovuoživení jsem se později zajímal o tento interesantní múzami dotčený kus naší metropole, které vyústilo až do založení Občanského sdružení Lesní divadlo v Krči. Ale to už je jiná cesta a jiná scéna.


Snímek autor


Nevěřil jsem…

Proto vše jsem se jednoho dne rozhodl a kontaktoval principála, váženého pána Radima Vašinku a požádal ho o návštěvu. Odpovědí mi byla pozvánka, možnost zhlédnout zkoušku jednoho z jeho představení. Nevěřil jsem, že je možno udělat z bývalých sklepních prostor, které evidentně sloužily jako kryt v temnějších dějinách naší vlasti, tak vtipný, logicky uspořádaný prostor, který na pár metrech čtverečních skrývá vše, co divadlo může potřebovat, a to včetně divadelní kavárny. Bylo až s neuvěřením, jak byly vyřešeny otázky osvětlení, zvuku, šaten… Tyto doslova malebné prostory mě vtáhly do světa prken co znamenají svět už dávno dříve, než jsem jako host zasedl do malého, cca pro 30–50 lidí „velkého“ hlediště. Ihned, jako dnes již bývalý pracovník Národního divadla, jsem si vybavil prostory Kolowratu a jeho komorní scény. Kolem vás jsou různé ikony divadelnictví, sochy, antika a jiné maličkosti, které krásně umocňují pocit, že se neudržitelně vzdalujete současnosti.


Principál Radim Vašinka solo… Snímek archiv



…a s Milošem Rotterem během zkoušky. Snímek autor


Samotná zkouška mi pak potvrdila, že pokud člověk dělá věci z lásky, je jejich výsledkem dokonalý koncert profesionality, a to včetně chybiček, které naopak jako by posouvaly tuto snahu, či spíše dokonaný záměr o nastavení zrcadla dnešnímu světu. Prolínáním s pasážemi, kde se člověk opravdu nevydrží neusmát, se táhne skrytá nit podstaty světa.


PIERRE-HENRI CAMI: To nejlepší z Camiho… Snímek autor


Co dodat…

Díky takovýmto činnostem lidí se člověk může zamyslet nad již zmíněnou podstatou dění, ulevit si od mnohdy stresujícího všedního dne, od srdce se zasmát a v konci posedět s přáteli, třeba u šálku dobrého čaje. Je škoda, že takovýchto spolků není více, ale na druhou stranu není se co divit. Tito lidé jsou profesionálové, kteří dělají svou práci s nadšením a nasazením, jaké mívají většinou jen ochotníci. Jako dříve jde i dnes o přežití. Jistě, můžeme si říct, budiž jim díkem i chlebem aplaus za jejich výkon a vhozená libovolná částka do klobouku. Ale dokáže si někdo představit, že divadlo ještě může takto žít? Představme si velké scény bez dotací… Vždyť i na tom nejmenším teatru mundi se ve vzduchu neviditelně vznáší ono Patriae et Musis a hraje se VELKÉ divadlo…


Snímek autor


Autor je zakladatel Lesního divadla v Krči o.s., přítel teologie, básník, prosaik, hudebník, nakladatel, agent (i ten literární), žurnalista, fotograf, eseista, milovník zvířátek a krásných žen, humanista, teoretik v praxi, herec v křoví, cestovatel – dobrodruh… :)

Marek Zajac

18. 08. 2011, Divadelní noviny

zpět do rubriky Z divadla