| Nový objev starého dokumentu aneb Principál, krávy a volové
Při pořádání zvetšelých papírů, co se principálovi v životě nahromadily, vydoloval z jedné zasuté složky zajímavý dokument výsostně poetického charakteru. Byla taková kategorie roztomilých veselých říkánek, dávající zábavnou formou zcela neocenitelné návody pro nejrůznější pracovní situace, v nichž se pracující denodenně ocitali. Nejsou, pravda, tak hutné jak tomu bylo u Bondyho v jeho poezii 50.let min.stol., ale i ony mají svoji nejen uměleckou, ale i historickou cenu. Starší pamatují, mladým neuškodí zvědět. Zvláštní kapitolu pak tvoří poezie zemědělské tématiky. Vzhledem k venkovskému původu svých předků měl principál vždy blízko jak k polním pracem, tak i k dobytku. Tou dobou, kdy byl mlád, sloužilo obilí k jídlu, mléko bylo mlékem a bylo stravou. Dnes lidstvo pokročilo dál: na obilí se bude jezdit a místo mléka máme kdovíco, drahé jak prase (i maso podražilo), neb jeho výroba svou složitostí tuto tekutinu pořádně prodražuje (pamatujete, jak zkysnutím onoho pravého mléka vzniklo kyselé mléko, tak lahodné k bramborám, omaštěným máslem?). Jen dobytek zůstal dobytkem: nějaká ta kráva se tu a tam ještě najde a volů máme i na vývoz. Jak je řeč o dobytku, principálovy oči se rozzáří: jsa mlád, přivydělával si v létě o prázdninách pasením dobytka po farmách státních statků. A rád. Byl pánem mezi kravami. Šly, kam jim kázal, v klidu se popásaly, chlapec naslouchal zpěvu ptactva, povídal si s kamarádem spoluhonákem, kterému na přání recitoval svou oblíbenou Šrámkovu Kdybych byl pastevcem koní, a snil. Nejvíce se však těšili na návrat z pastvy. Poslušně se seřadivší krávy se ochotně vydaly na cestu domů, rozvážně kývajíce svými plnými vemeny ze strany na stranu. Však hoši, znalí, byť ne příliš, i něco rodokapsů, nevydrželi dlouho poklidné tempo odchodu. Stali se honáky a hnali posléze to své stohlavé stádo tryskem. Ach, toho hřmění paznehtů! Toho bučení! Té krásy divokého Západu! Žel, jednoho podvečera byli přistiženi vedoucím farmy. Těch nadávek a kleteb! Vždyť v době, kdy naši zemědělci bojovali o zvýšení dojivosti podle soudružky Malininové, narušili jejich snahu tímto tryskem! Protože návrat stáda má být poklidný. Závodní kráva nadojí méně! A od té doby ví principál, že s kravami se musí opatrně. Přilnavost našeho principála k dobytku dala podnět k jedné z jeho vzpomínek na mládí. Vzpomínky, prokazující záviděníhodnou prostotu kravského myšlení a logičnost počínání krav a volů, tak odlišných od myšlení a počínání lidského. Bylo to v Beskydech. Byl tam s rodiči na prázdninách. Jednoho dne se vypravili do Bytče – na Slovensko bylo coby kamenem dohodil - k jézéďákům pro mléko. Rodiče vyšli napřed výletem, principál - tehdy se ještě vešel na kolo - že dojede později za nimi. Dojel. Rodiče zrovna platili v kanceláři. A protože se dali do řeči, opřel si kolo o zeď a šel za nimi. Košili, v onom vedru, nechal přehozenu přes řídítka. Debata v kanceláři byla zajímavá, tatínek měl rád Slováky, líbila se mu slovenština. Hochův zrak těkal po místnosti, vyhlédl oknem, viděl jak krávy jdou z pastvy. Jedna z nich podívala se směrem k opřenému bicyklu a rozvážným krokem – jinak ani kráva nechodí – k němu přistoupila. Zadumaně hleděla na košili, a poněvadž byla zelená (principálova maminka pracovala jako švadlena u vojáků a on, nebožák, prochodil své mládí nejen v zelených košilích a trenýrkách, ale i v zelených šatech po lampasácích!), se stejnou rozvážností ji začala soukat do sebe. Chlapec vytřeštil oči a vyřítil se ven. Přetahoval se s krávou (zřejmě nedopasenou!) o svoji košili a ač byl na tom hmotnostně mnohem hůře, jeho zarputilost slavila vítězství: vytáhl ji krávě z tlamy, celkem neporušenou, jen na pár místech prožvýkanou! Toť ona vzpomínka, dokazující výše uvedené. Krom toho skýtá tato příhoda i další poučení: I na krávy si musíš dávat pozor, vypadají sice dobrácky, však nevíš, co se může stát. A to se nepochybně týká i volů. Vím o tom své. Mají-li hlad, je jim i tvá košile dobrá. Mít zelené tělo, riskuješ život. Tolik úvod k ukázce zemědělské poezie, tak chybějící v naší prozaické době.
Správným ošetřováním ke zvýšení produkce mléka
Pamatuj při mlékaření, tři vlastnosti že se cení jako základ mlékařského života! Jsou to: zdraví, znalost, čistota.
Může kráva sebe čistší být vemeno jí musíš očistit; utěrku ať k tomu suchou, měkkou máš, mokrou mnoho zlého naděláš.
Když se ruka smeká po vemeni samá svízel vzniká při dojení. Při tom nutno vémě prohlížet, zda je zdravý jeho vzhled.
Je-li vémě horké při doteku poklesá-li kráva trochu v mléku, pozná i kdo není medikus, nemocný je jistě tento kus.
Choré krávy doj až naposledy, šetřit dížky přináší jen bědy, takovéto mléko bez rozmíšky do zvláštní nadojuj dížky.
K dojení ruce vždy suché měj, s mokrýma k vemeni nikdy nesedej, jinak množíš při svém úsilí nečistotu a zlé bacily.
Pamatuj, že vémě, zvláště jeho struky, hostí často zárodků zlých celé pluky. První struky, kde se ráda drží ona spřež, do zvláštní dížky nechť zachytneš.
Nikdy to však nečiň na zem, všechno bys pokazil rázem. Zárodky nemoci, kterých ses bál, žijí si v stelivu vesele dál.
Nyní jakost nutno vyzkoušet: zdravé mléko má mít bílý vzhled, sladkou, lahodnou chuť a plnotučné být, má-li se ovšem dobře zpeněžit.
Mléko máš dobré, zkouška ukázala právě, teď můžeš dojit čistou rukou, však také s rozumem a citem – správně, abys krávě nebyl mukou.
Jen když kráva cítí podráždění vemena a tvá ruka správně vedena struky vydojuje s péčí bez všech výtek, vyjde mléko také na poslední zbytek.
Vydojovat tedy! Na tom záleží velice, jen taková kráva bude vždy dobrá dojnice, též ochráníš tím v zájmu svém vémě proti různým nemocem.
Nežli k další krávě přisedneš, důkladně si omyj ruce, paži též, neboť čistota že je půl zdraví, platí o mléce zvlášť a týká se i krávy.
Nechej sobě radit s ochotností, neboť nejsme nikdy moudří dosti. Pak se ale zařiď také podle toho, neboť pouhá rada neznamená mnoho!
vr - haf
|