Dámy, slečny, pánové.
  Ze srdce vás zde vítám jménem talentovaného kolektivu Takzvaného divadla poezie.
  Sešli jsme se zde u příležitosti velké věci - otvírání záchodků. Záchodky jsou plodem naší mravenčí píle, když jsme se mnoho namáhati musili. Pokládám při této příležitosti za nejvýše vhodné, abych se i já vyjádřil k současné situaci.
  Můj projev měl být původně velmi obsažný, měl analýzovat naše současné společenské dění a tak dále a tak dále. Nicméně po projevu dr.Gusty Husáka nemám co bych dodal. Tento precizní projev mne zbavil možnosti, neboť je v něm všechno přesně tak, jak jsem to chtěl říci. Jako vedoucího provozovny mne obzvláště zaujala myšlenky, že se umělci nemají srát do politiky, na oplátku že se politici nebudou srát do umění.
  S návrhem tohoto handlu nám však nelze souhlasit. Myslím, že tady se strana mýlí. Umění musí sloužit politice a není možno diskutovat o tom, jestli ano nebo ne. Jménem celého našeho kolektivu prohlašuji u příležitosti dnešního slavnostního aktu, že jsme ochotni hrát za jakéhokoliv režimu jakékoliv hry. Upozorňuji, že jsme první, kteří jsme s tímto prohlášením přišli. A dále dodávám: a běda, jestli nám bonský kurvy nedají klid k práci.
  I my jsme se mýlili. Ale byl to celý proces lidských omylů, proces velmi složitý, avšak upřímný a hlavně pochopitelný. Své chyby takto veřejně odvoláváme a stojíme pevně se všemi našimi pracujícími za dalším novým vedením strany a vlády. Ostatně nač ze sebe dělat Jana Husa, když lid právě v předem přesně vypočítaném momentu si dá klidně srát na hlavu. V čele se všemi Výbory na obranu tisku, vesničkami SOS a zlatými zuby na poklad republiky. Tedy - i my pevně stojíme za novým výborem.
Nakonec - měli jsme své připomínky už přímo v průběhu liberalizačního procesu, který u nás proběhl loni.
  Neboť umění rezonuje dobu, ve které vzniklo, nechme zaznít paralytické básni, vzniklé v našem středu. Je to báseň, která byla načata ještě daleko před příchodem kamarádských armád.

Joža Mrázek - Hořický

K jmeninám Velikého Budovatele Socialismu

Drahý soudruhu!
Maestro Pokorný, Karle Veliký,
Velkým a zdárným Synem Jsi Republiky.

Tvoje líc dosud nevadne,
úlevy v práci neznáš žádné.
Hodnota a velikost Tvých děl,
je Tvůj životní úděl.
Nejvyšší mírou k výstavbě socialismu přispíváš,
při tvorbě díla každého si zpíváš.
Vytvořils: Památník Sbratření, Karla, Stalina, Janáčka.
Tvoříš: Němcovou, Jiráska.
Kteří jinak tvrdí, ti jsou cháska.
Zrak máš jiskrný, v hlavě Tvojí jasno.
Nemůžeš být přece jiný, tvoříš samé krásno.
Tvůj hlas zvučný, k tvorbě Máš sílu lva.
Nejsi vůbec tučný a je Ti roků šedesát dva.
Říkám Tobě zcela jistě, že srdce Tvé je v pravém místě.
Atelier když ještě v ranním hávu, náhle zazní: Pepíku uvař kávu!
A ta černá káva právě Tobě sílu dává.
Dřív než dílo vytvoříš, vždy proň celý zahoříš.
Neopouštěj Tebe nikdy síla, ať vytvoříš ještě mnohá díla.
I když tvář Tvá léty jednou bude bledá,
Národ Tobě pokoj nikdy nedá.
Tvůrce Velikého v Tobě stále hledá.
Slavíš svoje jmeniny a nejsi v světě jediný.
U Tvých jmenin je to jiné. Protože Tvé ruce a nohy nejsou líné.
Jinak by to ani nešlo, chvílemi též sedáš v křeslo.
Ve Tvém žití dlouhá léta!
Nechť Ti štestí stále vzkvétá!
A protože všichni chceme mír kýžený,
přijmi totéž od Mařenky, Mé ženy.
Dále se ptám v ráz! Bude také hodokvas?
 Stačí něco jídla a pár piv, vždyť jsme přece kolektiv.
Výjimka tu přece je, jeden, který nepije.
Krybus má rád baštonádu, pije k tomu limonádu.
My však ať se nám to dobře zpívá
Na Tvé zdraví napijem se piva.

Báseň opět pro vždycky

Joža Mrázek - Hořický
Žádný se nepři!
28. ledna 1953
 
Jeminečku jémine,
Stalinečku Staline.

Škodlivost tisku, rozhlasu a televize nakonec nejlépe dokumentuje další z paralytických básní, jasně dokumentující činnost CIC.

Padla na mne erotika
V tomto slunném podzimu
Včera u nás za rohem
Zhaftli čtyři poldové
Čtyři patnáctky
Lozily po žebříku
Za ruskejma klukama
Zadem do spisovatele
A jedna holka
Co je jí osmnáct
Šoustá je v křovíčku
Přes celou noc
Co je vám do toho
To si vzít nedám
Oni jsou takový
Odpočatý

Padla na mne erotika
V tomto slunném podzimu

Ale zdravé jádro nakonec zvítězí.
  Daleko před odsunem Dubčeka a všech jeho spřeženců jsme začali tušit. A kladli jsme si otázky, které místo toho, aby se nechal fotografovat jak skáče na plovárně do vody, si měl klást právě s. Dubček.
  Dámy, slečny, pánové, žumpa už nám funguje, trochu to smrdí, ale to se časem ztratí.
  Tímto považuji záchodky za otevřené. Páni vlevo, dámy rovně, jinak všechno normálně. (Přednášející znázorňuje rozmístění toalet křídou na tabuli, umístěné na jevišti.)
  Moment - ještě instruktáž jak správně splachovat. (Následovala ukázka správného používání toalet na maketě, připevněné na zdi. I s ukázkou splachování.)

(Tím končí delší výstup nazvaný Otvírání záchodků, který jsme kdysi dávali po nějakou dobu před představením ve starém Orfeovi po zřízení záchodků v roce 1969.)